Cizí oběd

Jedna z nejkrásnějších romancí posledních let. Loni jsem na tuhle indickou báchorku chtěl vyrazit do kina, ale nenašel se čas ani spřízněná duše k doprovodu. A tohle je přesně ten film, u kterého budete mít nutkání svůj protějšek chytit za ruku. Poezie životních osudů ve slovech a chuťových pohárcích, nádherná kamera, skvěle zahrané postavy a neokoukané exteriéry. Cizí oběd je film, který zadrnkal na mollovou strunu a zahřál u srdce. Docela hezky to tady shrnul kolega LIVINGDEAD: „Film o starém líném Indovi, který celou pracovní směnu prožere a pročte dopisy.“ Akorát v tom hodnocení se trochu rozcházíme :) (20.02.2015)

Špatně doručený oběd aneb jak se musíte cítit, když vám místo květáku na stole přistane diverzifikované portfolio krabiček plných chilli, jehněčího a karí! Jak je již uvedeno v popisku, tak harvardovci vypočetli, že právě jeden z milionu obědů nenatrefí na svého právoplatného příjemce (když to říkají ti, co produkují nejvíce laureátů Nobelovy ceny, tak je to axiom). A právě tato jedna soustava kastrůlků vzbudí na straně jedné žádostivost po teplu ženy a na straně druhé naději, že konečně mohu někomu sděliti, že mám tetku a její muž je primárně závislí na tempomatu na větráku (snad nevypadne elekřina!). Krásná Indka u dopolední vaření konzervuje s tetkou ze shora, což diváky spolu s podivně to vlezlým to účetním z Emirátů bude přivádět k explozím smíchu. Největším problémem filmu je skutečnost, že se celých sto minut musíte dívat na ty dobroty s myšlenkou, že k večeři na vás čekají zapečené housky, jež jsou sic teplé, avšak oproti umu indických žen tak prachbídné, že frustrací škoda mluvit. Každopádně, jestli se někdy budete stěhovat do Indie, tak si pořiďte následující položky: Bílý skútr, krásnou ženu s kuchařkou po babičce (případně muže, jež nepracuje v call centru), roční permici na vlak na trase New Delhi - Bahadurgarh a jednu tu soustavu kastrůlků na oběd! 86% (06.02.2014)

Ani vědci z Harvardu zatím (naštěstí) nedokáží vypočítat všechny cesty, kterými se život ubírá. Konečně bez prosluněných tanců a trapných písní. Konečně s civilním citem o tom, jak i v přelidněné zemi dokáže člověka potrápit samota. Tichá a přitom tak laskavá a upřímná romantika. Příběh, jehož vývoj si užívate tak, jako když postupně otevíráte jednotlivé "kastrůlky" a čekáte, jakou dobrotu v tom dalším naleznete. A navíc je jen na vás, zda si dáte sladký, nebo kyselý zákusek. Já volím ten sladký, jelikož si to tahle "cizí" restaurace zaslouží... (07.02.2014)

[[ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ]] ve zkratce: zajímavá sonda do indické kultury a společnosti, vlídný a poklidný film zaměřený spíš pro evropské publikum, protože úplně chybí písničky a tanečky, takže by indy unudil k smrti ;-) (02.01.2016)

Čtyři hvězdičky za ten jinotaj milovat ač nevíte koho. Čtyři hvězdičky za to, že tento film můžu považovat za své alibi co to znamená milovat. Čtyři hvězdičky za kameru a za experminentální zvuk!!! Půl hvězdičky mínus za zbytečně rozvláčnou expozici filmu i půl hvězdičky mínus za otevřený konec. Ale a avšak a samozřejmě tvůrci se snažili zachránit od klišé s happy endem a chtěli být originální. Začátek a konec špatně, ale výplň filmu přitom dobrá jak pralinka s mandličkou uvnitř. Při každém otvírání kastrůlku jsem se pak nechala příjemně unést... a souhlasit. (30.12.2015)