Miss Violence
Nepovšimnuté násilie
Miss Violence
Miss Violence
Miss Violence
Miss Violence
Obsahy(1)
Rodina je základ státu. Jaký je tedy stát, jehož základní jednotku nejde charakterizovat jinak než mlčenlivým, vyčítavým terorem, kterým otec a děda ovládají svou ženu i své děti a vnoučata? Jedenáctiletá Angeliki v den vlastních narozenin skočí z okna a film, který se od tohoto momentu odvíjí, nabízí až perverzní podívanou uzavřenou převážně do interiérů. Pomalu se odhaluje temná pravda skrývaná pod stavovským povrchem. (Letní filmová škola)
(více)Recenze (51)
Náročná téma, po ktorej budete rozmýšľať, prečo sa takéto veci dejú (áno, oni sa naozaj dejú). Gréci ma pozitívne prekvapili pohľadom na tematiku a aj jej bravúrnym zvládnutím. Dlhé scény, kde divák môže nahliadnuť ako to v takej domácnosti chodí, môžu byť pre niekoho ubíjajúce ale krásne vykresľujú atmosféru. Surovosť filmu mu dodáva autenticitu. Psychologický film na čele s príživníkom majúcim pod kontrolou každé dvere, ktoré nie sú vysadené z pántov. ()
SPOILER!! - Smutné, silné. Ale finále neberu. Pokud v sobě měla mít sílu to udělat, spouštěčem by byla už ta vnuččina sebevražda. ()
Dědoušek byl pěkně hnusnej prasáckej slizoun a vyleštěný dranřírák mu opravdu slušel. Podobný film: Špičák. ()
Tohle bylo poněkud.. nudné a emocionálně vůbec nezdrcující. "Sedmý kontinent" nebo "Špičák" z podobného soudku jsou o level výše. ()
Miss Violence Vás velice pomalu, lze říci až vcelku dosti nudně vtahuje do děje tak, aby v poslední třetině gradoval a Vám zmizelo z obličejů znuděné dumání "co tedy" a dokonalá přetvářka jedné rodiny mohla vyplout na povrch...4**** ()
Variácie na Fritzla...Ako povedal Pedestrian chladné a odťažité. Ale dostane sa pod kožu... Hlavne nechutné. ()
Dávám dvě hvězdy. Film ve mně vyvolal velkou vlnu nechutenství, i když to byl možná účel. Ale já jinak hodnotit nemůžu. První půlka filmu byla nudná a jenom jsem mohla odhadovat, kam děj směřuje. Dialog nulový a dlouhé nudné stopáže o ničem. V té půlce se to najednou zlomilo a začlo se něco dít, ale mrtvé body o ničem tam byly stále. Ve chvíli, kdy mi došlo,o čem to je, jsem jen zhnuseně koukala. Nechápala jsem ani toporné ženské postavy. Nevím, viděla jsem hodně filmů na tuto tématiku, ovšem nemohu hodnotit lépe. ()
Film do sebe určitě něco má, a dává pomalé náznaky co se vlastně v rodině děje, ale na můj v kus se tam toho, až zas tolik neděje, úvod a konec jsou drsný, ale to mezitím mohlo odsýpat trochu víc svižněji. 5/10 ()
Šmarjáááá...tak tohle je teda opravdu řecké DRAMA jako vyšité, tzv. "řecká divná vlna" - jak bylo přesněji řečeno před promítáním filmu. Depresivní děj, kruté despotické chování oproti nesmyslnému se podřizování, každá postava=sebedestrukční psychopat jeden jako druhý, řád a chod jedné zvláštní nešťastné psycho rodiny, která už nedokáže rozeznat, že jsou za ty roky už všichni vyšinutí nebo je to snad normální hranice chování....a závěr tomu dodává ten trefný šok. A ta hudba Leonarda Cohena na začátku filmu při těch strnulých rodinných postavách - slušně zásahový provokativní paradox! Tohle fakt nenechá nikoho chladným minimálně několik dnů, týdnů:-). Za mě super silné pocity dlooouuuho poté a hodnotím 5 * (shlédnuto na LFŠ 2018 coby "nejvýživnější" snímek toho léta:-)). ()
Tento film rozhodně není pro každého, buď se někdo bude nudit, nebo se bude nadšeně bavit, není to nazváno dramatem jen tak nadarmo. První dvě třetiny filmu můžeme pozorovat, jak se rodinka snaží se smrtí Angeliky vyrovnat a pokračovat dál ve své denní rutině. V poslední třetině jako by se vše zvrtlo a v té chvíli začnete chápat, proč Angelika z okna vyskočila. Řecká výchova a způsob žití se hold od naší trochu liší. Ale tahle rodinka by potřebovala spíše navštívit psychologa. Za mne 4*. ()
Páni, v téhle rodině bych fakt žít nechtěla... tak tísnivou a dusivou atmosféru si hned tak v nějakém filmu neprožijete. Příběh jedné "normální" řecké rodiny diváka dokáže vyvést z míry, ačkoli se v něm po většinu stopáže zdánlivě nic moc neděje - moc dobře totiž tušíte, že nic není tak, jak se na první pohled zdá. Ten pracně udržovaný řád a rodinné rituály jsou totiž jen slupkou, pod kterou to vře a je zřejmé, že se něco musí stát. Až klaustrofobní pocit vyúsťuje zcela logicky v něco ne moc pěkného, leč pochopitelného. ()