Hrozné děti

oproti knihe znacne slabsie napriek tomu, ze cocteau nielen pisal scenar, ale je aj hlavnym rozpravacom... to je prave jedna z veci, ktore na filme posobia tazkopadne, postava rozpravaca, ktora je v knihe prirodzena posobi vo filme, ktory by mal pomocou inych prostriedkov (hudba,obrazy,herci) vyjadrit skrytu podstatu nadbytocne a v konecnom dosledku aj trochu nezvladnute (11.08.2010)

Musim rict, ze i kdyz jsem byl hodne naladen abych si film "uzil" iritoval mne cteny komentar, kolikrat podle mne nepotrebny, navic. Az to zavanelo Cocteauovou exhibici. Dvaktat jsem usnul, aniz bych mel pocit, ze uniklo neco zasadniho. Dostane jeste jednu sanci, s odstupem... A bez unavy. Hlavni hrdina opravdu neumi hrat, doufejme, ze o to lepsi byl milenec. Lizinka(sic) a ostatni postavy jsou v ramci stylizace vyborni. Pokud ale vezmu v potaz, ze ve stejne dobe vznika Rasamon nebo Suset blvd., nejde jinak, nez uzavrit - no, nic extra... A moc mne to mrzi. (07.07.2012)

V Kristových letech natočil Melville v kontextu své filmografie nezvyklý počin, jediný film o lásce. Výborná hudba a skvěle hravá kamera nemohou zamaskovat tvůrčí impotenci Cocteauova adoptivního syna. který byl přesným opakem Maraise, jenž byl pohledný muž a uměl hrát. Celkem nechápu, proč se Melville nechal uhovořit na obsazení hlavní role milencem autora scénáře, třeštit bulvy a prkenně se zmítat před kamerou mohl raději nějaký skutečný herec. Třeba by potom nebyl tak propastný rozdíl mezi postavou Paula a ostatních. (24.12.2014)

Román Hrozné děti prý vznikl během 17 dní při jedné z Cocteauových odvykaček. Casting filmu nejspíš taky. Při vší úctě k autorovi i předloze, tohle je hrozný. Paul je dřevo, a když nastaví kameře svůj unylý výraz usínajícího telete, litujete, že jeho milý Dargelos nemířil přesněji. Ano, Paul je totiž teplárna s pozastaveným výkonem, aby se tak řeklo. Pak je tu jeho sestra Elizabeth, protivná a afektovaná bytost s vizáží cherubínského chlapce, což zápletce s náznakem incestu dává ještě úchylnější rozměr. A kamarád Gérard je do Elisabeth zřejmě zamilovaný, tudíž nejspíš taky gay. Vím, že teď vypadám jako negramotný česnek, ale je to tak. Hrozné děti jsou důkazem, jak to dopadne, když ignorujete lidovou a léty prověřenou moudrost: Neberte drogy. Nikdy nikomu neberte drogy. (titulky zde) (13.03.2017)

Po pozretí tohto filmu som ostal veľmi prekvapený, pretože je to pre mňa doteraz asi jediný vzhliadnutý film, ktorý sa môže rovnať svojej predlohe. Teda knihe Jeana Cocteaua. Divák je vtiahnutý do deja takmer hneď od prvej minúty a popri množstve dialógov a "akčnosti", na 50ty rok takej výnimočnej iba ostáva sedieť a pozerať na plátno v úžase. Takmer jeden a trištvrte hodiny ubehne tak rýchlo ako pri máloktorom inom filme a ani potom neprestáva tento námet na diváka pôsobiť. Neviem, či je to tým, že knižka bola taká krátka, ale zdalo sa mi, akoby bola celá pretransformovaná do tohto filmu a tým postavy získali tvár. Tvár, ktorá nenarušuje čitateľovu predstavu, ale s ňou splýva a dotvára ju. Neviem ako by som hodnotil tento film keby som predtým nečítal aj knižku, ale myslím si, že by som ho musel vidieť ešte najmenej dva, alebo tri razy, aby som zachytil aspoň polovičku myšlienok, ktorými je toto dielo preplnené až po okraj, a to tak na povrchu, ako aj v hĺbke. Pravdu povediac, zrejme si aj tak budem chcieť pozrieť film znovu, alebo prečítať tú knižku, pretože aj keď dialógy v nej stále plynú, vždy je podstatné to medzi riadkami. No a na záver, rolu Jeana Cocteaua ako rozprávača hodnotím veľmi pozitívne. Dalo to celému filmu priamy hlas porozumenia. Bez neho by bolo veľmi ťažké pochopiť skutočnú podstatu filmu nielen na 3tí, ale možno aj na 10ty krát. U mňa 5* (09.07.2010)