Kalendář

Šablonovitý (až smyčkovitý) postup montáže psychologického vhledu kopíruje funkčnost klasického nástěnného kalendáře o dvanácti stranách. Zajímavý krok natočit celovečerák, v němž (po odkoukání pevně nalajnované struktury) najisto víte, jak bude koncipován další záběr a další a další a další... pokud zde někdo mluví o nudě, vidím její příčinu právě v tomto přístupu. Jestli je to ke škodě si musí každý probrat ve svém nitru. Tím hlavním, jež stojí před vším ostatním, je vztah trojúhelníku - muž, jeho žena a jejich řidič. Složitost mezilidskosti je ve svém rozsahu nepostižitelná. (29.07.2007)

Muž a žena; zakázka na nafocení dvanácti historických arménských chrámů pro kalendář, která se změní v pouť poznání jeden druhého na pozadí krásné arménské krajiny; zkouška pevnosti jejich vztahu; narůstající podezřívání ze strany muže a ženino sbližování se s jejich řidičem/průvodcem; nešťastný rozchod, odloučení, neschopnost komunikace,... - a na závěr...kdo ví... - rozhodně velmi osobní a osobitý film, jenž je krásný jak obrazem, tak příběhem. (silné 4*) (19.10.2006)

LFŠ '07 - Formálně vytříbený film Kalendář režiséra Atoma Egoyana je považován za jeho nejosobnější. Snímek o neporozumění, neschopnosti komunikace a postupném odcizení manželů, kteří přijíždějí do Arménie (země jejich předků), aby zde nafotili dvanáct památek pro kalendář, patří k vůbec nejzvláštnějším, které jsem mohl dosud zhlédnout. (28.07.2007)

Přiběh není špatnej, ale jeho zpracování je tak nudné, že je celkem složité ho dokoukat... V tomto případě platí zmínka o nudě ještě více než v případě Pirosmaniho... Možná je moje přísné hodnocení dáno také podmínkami, v nichž jsem film viděl. Byl to můj předposlední film na LFŠ, takže únava již byla značná a film byl promítán v neodvětrávané aule, která byl přeplněna lidmi, takže horko bylo nesnesitelné... Každopádně jsem měl pocit, že ten film je nekonečnej... (28.07.2007)

Více jsem si užívala malebných pohledů na arménské památky a přírodu, do osudů té trojice se mi tak úplně vcítit nepodařilo, tady jsem byla příliš nezaujatým pozorovatelem. Oceňuji nápad zastavit se u každého z 12 snímků nafoceného kalendáře a s každým dalším měsícem se vracet k pocitům, za kterých záběry vznikaly. V polovině roku mě už to bohužel přestalo bavit. Viděno v rámci Challenge Tour 2017:30 dní se světovou kinematografií. (12.03.2017)