Rodinná oslava

Krásná/hnusná minimalisticky natočená freska jedné "problematické" rodiny. Vinterberg rozjel své a Trierovo Dogma 95 v nejlepším možném stylu, využívá filmařské omezení pro podpoření samotného příběhu - který už z principu tématu nepotřebuje moc silnou produkci a výpravu, stojí jen na herectví a scénáři, a hlavně fantasticky napsaných dialozích. Uvolněnost, zrůdnost, lidskost, pokrytectví, slabost, to všechno v pohlcujícím mixu tu dokáže jít až na dřeň. Trier samotný pak stylově film parafrázoval ve své o třináct let mladší Melancholii, která ovšem se samotným Dogma 95 svým sci-fi motivem a přeestetizovaností, se kterou točí své poslední filmy, už brutálně kontrastuje. V podstatě to hezky ukazuje Trierův vývoj a také genialitu: "Musíte znát pravidla, když je chcete smysluplně porušovat" (25.11.2019)

Můj 2.500. ohodnocený film na čsfd musel být něco extra a to Rodinná oslava naprosto splňuje. Divadelní adaptace v Činoherním klubu je asi nejlepší hrou, jakou jsem kdy viděl, takže pustit si filmovou předlohu znamenalo opětovně si vychutnat skutečné rodinné drama. Narozdíl kupříkladu od Boha masakru, kdy film podle mě po shlédnutí divadelní hry nemá co nabídnout (i když tam vznikl film až na základě hry), Rodinná oslava nabízí přinejmenším působivý střih a ruční kameru, což samozřejmě v divadle možné není. Naproti tomu, v divadle více vynikly Christianovy proslovy v podání famózního Matěje Dadáka a výkon Juraje Kukury. Celkově jde o srovnatelný zážitek, na který nikdy nezapomenu. (15.04.2012)

70 %. Rodinná oslava trochu připomíná takové ty filmy ze všedního života české nové vlny, ovšem bez jakéhokoliv smyslu pro humor. Pro plnohodný film by se ovšem právě hodilo aspoň pár drsných černých vtipů, nebo dohrát tenhle přípěh až do konce ve stylu antické tragédie, ke které má Rodinná oslava beztak blízko. (24.02.2009)

Netypický styl, co mi sedl. Drama "jako ze života", škoda jen zrnícího obrazu, jinak ruční kamera OK. Neskutečná síla jednotlivých momentů, ať už jde o obviňující přípitky, co zapadají do davu ignorujících lidí (opravdu asi jedna z nejsilnějších scén, kdy se společnost po vyslechnutí synova obvinění prostě dál baví a absolutně syna ignoruje), rasistickou písničku zpívanou před černochem, nález dopisu na rozloučenou apod. Už dlouho se mi nestalo, že bych se tak dokázala vžít do okamžiku a opravdu tam cítit ty emoce. Civilním výkonům herců nelze nic vytknout, ale nejvíc vynikal skvělý Ulrich Thomsen a jeho filmová sestra Paprika Steen. Naopak Thomas Bo Larsen v roli agresivního bratra mě těžce sral. Na to, že film se drží v rovině relativního reálna, a tudíž není na místě očekávat bombastické vyvrcholení, je konec filmu víc než uspokojivý. Čistých 5* (26.10.2011)

Ja neviem... Milujem dánske drámy a ani nie som odporkyňou Dogmy 95, práve naopak. Páčil sa mi konflikt, aj psychológia postáv. Jedno, čo však fakt nechápem, boli reakcie ostatných hostí na oslave. Napriek všetkému čo sa tam udialo, prezradilo, zvrátilo, boli síce na okamih zarazení, ale o chvíľu oslava opäť pokračovala v plnom prúde, akoby len narodeninová torta nebola celkom podľa predstáv. Usudzujem, že Vinterbergovi išlo aj o poukázanie absolútneho pokrytectva a čo najdôkladnejšie a najrýchlejšie zametenie všetkej špiny pod koberec, na veky vekov. Ale aj tak mi ich reakcie prišli absurdné a nereálne, čo mi dosť výrazne kazilo celý dojem. Keď sa už bavíme o Dogme 95, tak očakávam absolútnu autentickosť. Ale možno mi len niečo uniklo... (07.06.2014)