Cambio de sexo

Má první "barcelonská škola." Estetika toho nese rysy poučené novou vlnou, ale je to dávno jinde: obrazové pasáže jsou komponované víc fantaskně, své dělá i estetika sedmdesátek, výběr hudby a samozřejmě zvolené prostředí. Jde o jeden z prvních filmů, který se (zcela) otevřeně zabývá změnou pohlaví. V závěru filmu je dokonce velmi názorná animovaná pasáž, v níž se popisuje, co se děje s pohlavními orgány transgender bytosti při operaci. Jsou zde i jiné etické věci, které mě zaujaly - zejména problematika určité panoptikální vykřičenosti, kdy se většina z transsexuálů byla více či méně dobrovolně nucena svou jinakostí živit. Docela chápu, že jsou mnozí dnes právě na svou sexualitu docela naježení a konzumují svou jinakost úplně obyčejně. Ale mnozí ani dnes ne - stále je to sexuální byznys. Esteticky je film velmi zvláštní, působil na mě pravděpodobně i díky své čtvercové kopii jako jakýsi "kabinetní kousek", sevřený nejčastěji temně barevnými interiéry, často podmalovaný hudbou, často zachycující trans vystoupení chlapce/dívky - a zde je samozřejmá popkultura té doby, která ve mně evokuje jak kdyby lehce schmutzig dobu ABBA a Bee Gees. Tady vysokou kulturu chtít nelze, spíš lze najít cosi moc lidského a citlivého pod prezentovanou pokleslostí. Filmově mě dostaly pasáže podobné Až přijde kocour: tam se taky každý zbarví podle své nejvnitřnější podstaty.” Dlouhé prolínačky s pohybem krabičky léků, detaily tváří a nakonec ženským hlasem přebírajícim sólově bachovu hudbu a končícím v tichu. To je na plný počet, přesahuje to éthos závěru o Jeníčkovi a Mařence, kteří se vzali. Nad vodami se tu vznáší chemie Ženství. (24.04.2022)