Žil zpívající drozd
-
Žil pevčij drozd
-
Iko shashvi mgalobeli
(Gruzie) -
Žil spievajúci drozd
-
Lived Once a Song-Thrush
Komedie / Drama
Sovětský svaz / Gruzie, 1970, 85 min
Režie:
Otar IosselianiObsah
-
Žil zpívající drozd… tak začínají skoro všechny gruzínské pohádky. V případě Ioselianiho filmu má tato věta ráz spíše poetického konstatování. Gija, sympatický mladý muž kolem třicítky, hraje na bicí nástroje v tbiliském symfonickém orchestru. Během dne však chce toho co nejvíce stihnout, proto věčně někam pospíchá. Je všude a zároveň nikde, na nic a na nikoho nemá dost času, nejmíň sám na sebe. Žil zpívající drozd je nepatetickou úvahou nad hodnotami lidského života, která dodnes překvapuje nejen hloubkou své výpovědi, ale i svým zpracováním. Jedna situace přechází skoro nepostřehnutelně ve druhou a černobílá kamera je zachycuje takřka dokumentaristickým způsobem. (oficiální text distributora)
Žil zpívající drozd… tak začínají skoro všechny gruzínské pohádky. V případě Ioselianiho filmu má tato věta ráz spíše poetického konstatování. Gija, sympatický mladý muž kolem třicítky, hraje na bicí nástroje v tbiliském symfonickém orchestru. Během dne však chce toho co nejvíce stihnout, proto věčně někam pospíchá. Je všude a zároveň nikde, na nic a na nikoho nemá dost času, nejmíň sám na sebe. Žil zpívající drozd je nepatetickou úvahou nad hodnotami lidského života, která dodnes překvapuje nejen hloubkou své výpovědi, ale i svým zpracováním. Jedna situace přechází skoro nepostřehnutelně ve druhou a černobílá kamera je zachycuje takřka dokumentaristickým způsobem. Komentáře uživatelů k filmu (4)
-
Iggy
Ioseliani divákovi svým filmem klade otázku, zda má smysl život, jaký vede hlavní hrdina Gija, roztěkaný mladý muž, který má spoustu známých, nic není schopen dokončit, protože jakmile něco začne, přeruší ho jiná činnost, ke které raději uteče. Největším výkonem je, že s odřenýma ušima stíhá svůj part na tympány v orchestru. Na rozdíl od Balady o vojákovi, kde mi přišla existence hlavního hrdiny smysluplná, protože byl tak hodný a obětavý, že neměl čas ani sám na sebe, mě Gija o své užitečnosti nepřesvědčil. Pomohl někomu? Nebyl ani zas tak hodný a obětavý, jako spíš neschopný u něčeho vydržet, někomu se zavděčit a udělat něco užitečného. Obávám se, že po něm opravdu nezbylo nic jiného, než jediný háček na zdi…(2.8.2007)
-
giblma
Po dobu téměř celého filmu sledujeme mladého hudebníka, který se snaží stihnout tolik zdánlivě nedůležitých věcí, že ve výsledku nestíhá nic. Je sice zbrklý a nespolehlivý, ale je radost dívat se, s jakou elegancí vybíhá z jednoho problému, aby vzápětí vklouzl do jiného. Čas je ale neúprosný a (požijme to klišé!) nikdy nevíme, kdy vyprchá ten náš, jak odkazuje závěrečná scéna v hodinářství.(4.1.2011)
-
RockChick
V tomto filmu jsem nalézala podobnost s Kafkovým Zámkem; ať dělal hlavní hrdina, co dělal, nemohl dosáhnout svých cílů. V případě Giji to však nebyla byrokracie, která mu stála v cestě, ale byla to hlavně jeho lehkomyslná, přelétavá povaha. Celý film provázel stále se opakující záběr na hodiny a hrdina také několikrát během děje unikl smrti, v čemž můžeme spatřovat určitou symboliku pomíjivosti času a varovného ukazováku, který Giju nabádá, aby již konečně zvolnil a plně se soustředil a dokončil to, co si vytyčil. Gija na to však nedbá a jeho smrt na konci je tedy nevyhnutelná. Snímek Žil zpívající drozd je milou a úsměvnou podívanou, i když jsem po celou dobu pořádně nevěděla, jestli mě postava Giji spíše štve, jak není schopný nic dokončit a neustále doslova přelétává z jednoho místa na druhé, anebo zda jeho svérázný přístup k životu naopak obdivuji.(22.3.2011)
-
Havenohome
Štýlovo to je blízke filmom zo šesťdesiatych rokov, novovlnná poetika. Téma: nepotrebný potrebný respektíve potrebný nepotrebný. To je otázka. Je hlavný hrdina Gia - hráč na činely, večný flákač, poletujúci mestom ako drozd - potrebný, alebo je jeho existencia nezmyselná? Film pre väčšinu publika dnes už asi nezáživný, veľmi presne zachytil problematiku zdanlivo zbytočných ľudí v spoločnosti, ktorí síce neprinášajú nijaký materiálny osoh a nemožno argumentovať, prečo sú potrební, ale napriek tomu akoby svojou pochabosťou a roztopašnosťou nevysvetliteľným spôsobom robili realitu šedivého dňa znesiteľnejšou. V ďalšej rovine tu režisér demonštruje svoj ideál umenia a hlavný hrdina je vlastne synonymum pre akéhokoľvek umelca a jeho význam pre svet.(24.5.2012)
