Ririi Šušu no subete

Na film jsem se musel podívat podruhé, protože napoprvé jsem měl v postavách, jménech a časové posloupnosti pěkný guláš. Ale obě shlédnutí mě moc bavila: i když je téma šikany a ponižování velmi závažné, je uchopené dostatečně citlivě na to, aby divák alespoň trochu chápal obě strany. Hlavní devízou je ale zpracování: kamera střídající dlouhé lyrické záběry krajiny s rozklepanými detaily domácího videa a hudba kombinující Debussyho a písně imaginární zpěvačky Lily Chou-Chou dodávají snímku neopakovatelnou atmosféru. (27.12.2011)

Na to, ze mam rad japonske filmy, mal film Ririi Shushu No Subete prilis rozkolisany dej, v ktorom sa dialo strasne malo. To, ze to bola cervena knihovna mi nijak nevadilo, len tempo bolo take kadejake, niekedy doslova uspavajuce a muselsom sa veru poriadne premahat, abych to dopozeral do konca. Navnadeny som bol predchadzajucim filmom Love Letter 1995 : 30 % (31.03.2020)

Obrazově hezké, ale po delší době to už nudilo a nemoh jsem se dočkat konce. Tak to prostě je. No a ti mladí, to jsem fakt nepochopil, co to z nich roste. Ale ještě víc jsem nepochopil, jak někdo může tak moc žrát nějakou zpěvačku, že jse schopen toho všeho, co se tam odehrálo. A ty příspěvky psané v ději klávesnicí mi připadaly naprosto nesmyslné a o ničem. No shrnuto: moc jsem se u toho nebavil. Fakt ne. No smůla. Hm, moje. :-( (07.06.2006)

Omračující zážitek, brilantně natočený film, zvláště kamera a hudba naprosto dokonalé. Vynikající až skoro dokumentární film místy o dospívání japonské mládeže základních škol. Nečekal sem mnoho, ale tohle byl pořádný zásah, nezbývá mi než "Breathe, breathe". Tohle je "Masterpiece", děkuji, že se točí filmy i pro mě. S C. Debussym to je jasných 100%, škoda, že někteří jsou tak slepí, že nedokáží poznat diamant mezi kameny. (22.03.2010)

All About Lily Chou-Chou (リリイ・シュシュのすべて, Rirī Shushu no Subete) Film s nesouvislým dějem, který začína uprostřed příběhu a po celou dobu přeskakuje, od začátku ke konci nám ukazuje příběh dvou chlapců od základní školy, až po nižší střední a jejich proměnu během dospívání, kde má každý jinou osobnost, ale jedno mají společné, hudbu zpěvačky Lily Chou-Chou(skutečná zpěvačka Salyu) o které se baví na internetovém fóru(chatu). Největší slabinou filmu je jistě kamera, která lítá sem a tam, od perfektního záběru na rýžovém poli či radiového stožáru po rozklepanou scénu z které se nedá nic poznat a to dělá z již tak těžkého rozházeného děje těžko koukatelný film. Film jsem si musel pustit dvakrát po sobě, abych se v něm zorientoval a poskládal si děj dohromady, což je pro mě velké mínus. 70 % (08.02.2011)