Utiš vodu

Téměř okamžitě jsem zatoužil ponořit se do vln, cítil jsem vítr i když jsem ho jen viděl, vnímal jsem bolest obětiny... (Ještě že si Japonci s PETA hlavu nelámou). Film který nemluví slovy, ale obrazy. Nejlepší vyprovázení na smrt, jaké jsem kdy ve filmu viděl. Skvělá Naomi Kawase, která se brzy ocitne v mé topce režisérů. Moje romantická duše řve: "Odstěhujme se tam! A dám ti konečně pokoj!!" Ale já vím ty zrádná potvoro, že nedáš... (31.03.2021)

„Až zostarnete, budete sa snažiť, aby ste neboli príliš veľké bremeno. Budete sa držať v úzadí, aby z vás ľudia nemali zlé pocity.“ „To je ušľachtilé. Ja by som to nezvládla.“ „Čo je na to ušľachtilé? Som iba zbabelec. Vy, mladí ľudia by ste nikdy nemali byť zbabelci. Ak chcete niečo urobiť, urobte to. Ak chcete niečo povedať, povedzte to. Ak chcete plakať, plačte. Starí ako ja už len zberajú omrvinky. Ale máte našu podporu.“ Japonské filmy majú v sebe neskutočnú poetiku. Zrodenie, život, láska, smrť, prepojené v jeden neoddeliteľný celok. Hoci film pomaly plynie, nenudí ale práve naopak pomalé tempo umožňuje divákovi naplno si vychutnať prepojenie ľudských osudov so silou prírody. Veľmi silne vyznievajú dialógy hlavných postáv, v ktorých sa snúbi životná múdrosť starých majstrov s dennou realitou moderného človeka. A tak dlhé pohľady do očí, som snáď vo filme ešte nevidela  (24.02.2015)

Příběh byl hodně stylizován kamerou. Jsou tady nádherné záběry, ale jsou tady i záběry, které mohly být sfouknuté za tři minuty a ne za půl hodiny. Někdo se určitě u takové konzistence rozplývá, protože tady už nejde ani tak o samotný příběh, jako spíš o kochání se vizualizací. Řekla bych, že samotný děj je tady spíš doplňkem. Přiznám se, že mě tohle drama nudilo. A celá podstata příběhu nebyla pro mě tak niterná a smyslná, jak asi měla být zamýšlena. (10.10.2015)

Rád pozerávam rôzne meditatívne filmy, kde samotný dej ani nie je až tak podstatný, rovnako festivalový štýl mi vôbec nevadí, skôr naopak a všetky tie prvky ako otázky ohľadom života a smrti alebo spolužitie s prírodou v harmónii sú mi minimálne vo filmovej tvorbe tiež veľmi blízke, takže Still the water mal všetky predpoklady, aby si ma získal, ale na moje prekvapenie sa tomu tak nestalo. Určite nemôžem ani povedať, že by to bolo zlé, ale to jediné, čo tu u mňa dokázalo vyvolať aspoň nejaký záujem o dianie je línia s umierajúcou matkou, obzvlášť pri jej konci, ale nemá to zase tak moc priestoru. Inak som sa po celý čas mal problém naladiť na tú správnu vlnu, hlavné mladé duo ma prakticky nezaujímalo, pričom ani vedľajšie postavy ich vôbec nepodporujú a celkovo spôsob, akým sa tvorcovia stavajú k jednotlivým výrazným prvkom mi vôbec nevyhovoval a viacero scén si určite mohli odpustil, hlavne zabitie kozy. Navyše aj to audiovizuálne prevedenie mi až na pár momentov príde len úplne obyčajné a tak ani po tejto stránke som si to nemohol užívať. Takže radšej tomu ešte niekedy šancu dám, ale nemyslím, že by sa môj postoj zmenil, vzhľadom na typ filmu určite sklamanie, ale zase na ten priemer mi to aj tak určite stačí. 55% (15.11.2015)

Celý film se nese v mysteriózním duchu a meditování o pomíjivosti života, proč umíráme, ale i o lásce. Kyoko a Kaito prochází právě fází života, kde si tyto otázky kladou, protože souvisí s jejich nejbližšími. Vše se vzájemně prolíná a moře se svými vlnami jen tiše, či bouřlivě přikyvuje. Já osobně jsem mírně rozpačitá a asi bych Still the water nedoporučovala každému. Pokud budete v rozpoložení, kdy budete mít chuť rozjímat o smyslu života a posléze o tom filozofovat, pak to bude pro vás možná to pravé. Ale záběry pod mořskou hladinou a nebo letecké na nádhernou, zalesněnou, hornatou krajinu byly strhující. (21.05.2019)