Utiš vodu

Celý film se nese v mysteriózním duchu a meditování o pomíjivosti života, proč umíráme, ale i o lásce. Kyoko a Kaito prochází právě fází života, kde si tyto otázky kladou, protože souvisí s jejich nejbližšími. Vše se vzájemně prolíná a moře se svými vlnami jen tiše, či bouřlivě přikyvuje. Já osobně jsem mírně rozpačitá a asi bych Still the water nedoporučovala každému. Pokud budete v rozpoložení, kdy budete mít chuť rozjímat o smyslu života a posléze o tom filozofovat, pak to bude pro vás možná to pravé. Ale záběry pod mořskou hladinou a nebo letecké na nádhernou, zalesněnou, hornatou krajinu byly strhující. (21.05.2019)

Příběh byl hodně stylizován kamerou. Jsou tady nádherné záběry, ale jsou tady i záběry, které mohly být sfouknuté za tři minuty a ne za půl hodiny. Někdo se určitě u takové konzistence rozplývá, protože tady už nejde ani tak o samotný příběh, jako spíš o kochání se vizualizací. Řekla bych, že samotný děj je tady spíš doplňkem. Přiznám se, že mě tohle drama nudilo. A celá podstata příběhu nebyla pro mě tak niterná a smyslná, jak asi měla být zamýšlena. (10.10.2015)

Pre mňa neuveriteľné prekvapenie. Po predchádzajúcich Kawasiných filmov som bol skeptický. Ale konečne sa mi dostala pod kožu a to úplne. Od jej debutu sa jedná pre mňa o jej zatiaľ najlepší film. Meditatívnosť, úprimnosť a mystifikácia prostredia sleduje s pozorným okom a dokumentaristickou presnosťou dvojicu mladých ľudí so všetkými ich problémami a túžbami aké si len viete predstaviť. Kawase tu naplno využíva cit pre detail a sledovanie viacerých postáv reagujúcich na jednu udalosť. Celé je to také iné, krásne a hlavne úprimné. A zábery na rozbúrený oceán sú dychberúce. Veľmi sa mi to páčilo a naozaj by som len pokračoval v písaní hlúpostí, pretože to naozaj pre mňa obsahuje veľa pozitívneho. Určite sa k nemu budem ešte niekoľko krát vracať. (31.03.2017)

Rád pozerávam rôzne meditatívne filmy, kde samotný dej ani nie je až tak podstatný, rovnako festivalový štýl mi vôbec nevadí, skôr naopak a všetky tie prvky ako otázky ohľadom života a smrti alebo spolužitie s prírodou v harmónii sú mi minimálne vo filmovej tvorbe tiež veľmi blízke, takže Still the water mal všetky predpoklady, aby si ma získal, ale na moje prekvapenie sa tomu tak nestalo. Určite nemôžem ani povedať, že by to bolo zlé, ale to jediné, čo tu u mňa dokázalo vyvolať aspoň nejaký záujem o dianie je línia s umierajúcou matkou, obzvlášť pri jej konci, ale nemá to zase tak moc priestoru. Inak som sa po celý čas mal problém naladiť na tú správnu vlnu, hlavné mladé duo ma prakticky nezaujímalo, pričom ani vedľajšie postavy ich vôbec nepodporujú a celkovo spôsob, akým sa tvorcovia stavajú k jednotlivým výrazným prvkom mi vôbec nevyhovoval a viacero scén si určite mohli odpustil, hlavne zabitie kozy. Navyše aj to audiovizuálne prevedenie mi až na pár momentov príde len úplne obyčajné a tak ani po tejto stránke som si to nemohol užívať. Takže radšej tomu ešte niekedy šancu dám, ale nemyslím, že by sa môj postoj zmenil, vzhľadom na typ filmu určite sklamanie, ale zase na ten priemer mi to aj tak určite stačí. 55% (15.11.2015)

Nejsem zrovna člověk, který vyhledává filozofické filmy bádající nad otázkou života a smrti, takže tahle dějová linka o umírání Kyokiny matky mě tolik neoslovila, zajímavější už je příběh jich dvou jako páru, ale stejně to není žádné "terno." Celkově je to na mě až moc poeticky laděné a opravdu jsem se nemohl přenést přes kameru, která místy působila jako záběry z nějakého cestopisného dokumentu. Takový lepší průměr, nejsem si tím úplně jistý. (26.04.2016)