Slepá

Slepota jako otevřená brána do vlastní imaginace a zároveň jako povolenka se v ní naplno projektovat a vše si v ní dovolit. Nehledě na to, že některé věci již pomalu ztrácejí své kontury, barvy či splývají s jinými. Vynikající a ambiciozní art (leč v tomto případě se netřeba bát), sympatický v tom, jak si hraje se scénářem (klíčově předměty, objevující se tu a tam v v ději) i s kamerou (měnící se prostředí v průběhu jedné scény i matení diváka, co je vlastně realita a co ne). Strašně vydařený debut. (25.01.2015)

Film kterej si staví slávu na jedný slepý pani, a to mě vytáčí. Předvídatelnost a neoriginalita situací tomu moc nepřidává, hlavně že je to film o psaní, haha, no, tak ona aby vůbec nějaká postmoderní metatextualita fungovala, nestačí jenom dělat legraci s přikrejvánim očiček a oslepovánim postav. Třeba takovej porno Einar je megatýpek do doby, než přestane existovat. Cenim snahu o neotřelou skladbu narace, příjemnou hudbu a jedinou vtipnou scénu, kde na party zpoza manžela před Elin vycupitá ne jedna, ale tři kurtizány. (15.07.2014)

Zajímavý pohled na to, jak může také vypadat život ženy, která najednou oslepla. Není to přímo drsný pohled, alespoň ně vždy, ale najdou se zde scény, které vás odrovnají, a to i takové, které jsou poměrně civilní. Například scéna v restauraci byla až neskutečná, a přitom jednoduchá. Ale parádní. Celkově lehký nadprůměr. (10.10.2016)

Možná menší spoilery. Ani ne tak drama o slepotě, jako hravá esej o nespolehlivém vypravěčství. Ingrid používá vymýšlení příběhů jako trenažéru či terapeutické pomůcky pro opětovné navázání kontaktu se světem a k získání ztracené sebedůvěry. Do svých postav si promítá vlastní pocity, obavy a tužby. Einarův voyeurismus, při němž se dívá, ale není vidět, je převrácením situace Ingrid, která se nedívá, ale je/chtěla by být vidět (viz scéna z plakátu nebo poslední scéna filmu). Na postavě Elin si vypravěčka zase může vyzkoušet, jaké by to bylo být matkou. Hranice mezi imaginárním a skutečným světem se začne bortit, když se dalším aktérem příběhů stane Morten, na jehož fikční reprezentaci se Ingrid mstí za to, čeho se manžel dopustil (ale možná také ne). Výrazně subjektivizované vyprávění bez záruky, že to, co vidíme, není jen Ingridina verze reality, nám znemožňuje lépe poznat (resp. vidět) skutečnost. Stejně nespolehlivá je ovšem percepce vidoucího člověka, který svou kognitivní mapu vytváří na základě přímých vizuálních podnětů (vždy jde o individuální konstrukci mozku). Tím, že nás nutí neustále přehodnocovat pravdivost viděného, upozorňuje nás film na esenciální nespolehlivost vizuálního vnímání a nezobecnitelnost vizuální představivosti. Aneb, jak se dozvíme v úvodu každé učebnice lingvistiky i v prvních záběrech Slepé, když se řekne „pes“, pro každého půjde o jiného psa. Film nutnou zprostředkovanost reality tematizuje nerespektováním zavedených stylistických postupů (nenavazující záběry, skoky přes osu, rušivá práce se světlem, odmítání figury záběr/protizáběr) a zároveň stále v návaznosti na hrdinčin hendikep. Slepota tak není pouhý cynicky využitý „gimmick“. Vede nás k reflexi vlastního vidění a aktivnímu dotváření chybějících vizuálních vodítek. Díky zapojení do hry můžeme alespoň přibližně spoluprožít to, čím si protagonistka prochází, a následně třeba začít více využívat vlastní imaginace. Je to právě možnost „vidět“ (vytvořit si) svět takový, jaký by chtěla, která Ingrid osvobodí a navrátí jí víru v sebe samu a ve své schopnosti (za zásadní pro pochopení změny v jejím postoji považuji převedení vtipu o černochovi na kole do reality). 85% (14.06.2015)

Já se na Blind moc těšila, ale asi si budu muset dát repete, protože tak jako mě první polovina nadchla, tak v té druhé jsem byla dost zmatená, tudíž mám pocity nemohoucnosti, jak hodnotit něco, čemu jsem oproti J*A*S*M* nerozuměla. Připadala jsem si jako schizofrenik procházející zrcadlovým bludištěm. Opravdu velmi netradiční a originální pojetí o ztrátě zraku. První polovina za pět, druhá zatím nehodnotitelná, takže zůstávám na průměru a zkusím ještě objevovat, třeba se můj názor bude při příští projekci diametrálně lišit. Jinak Ellen Dorrit Petersen byla vynikající a totéž mohu říct i o ostatních třech postavách. (09.03.2015)