Gwaenchana, sarangiya

Už hodně hodně dlouho se mi nestalo (jestli vůbec někdy?), abych byla spokojená s úplně celým seriálem. Od začátku do konce mě nadšení nepustilo a já se poslušně každý týden těšila na další díly. Zamilovala jsem se do hudby, která úžasným způsobem doplňovala každou scénu, zamilovala jsem se do všech postav, cítila se s nimi jako s kamarády a hrozně to s nimi všechno prožívala – smála se i brečela. Není ani jeden debilní zvrat, u kterého byste protáčely oči v sloup a říkali si, že tady to zrovna scénáristé nevychytali. Všechny postavy se chovaly v rámci svých charakterů s ohledem na jejich minulost. Pochybuju, že v dlouhodobém horizontu znovu narazím na takový skvost. Tvůrci se zde nebáli mluvit a zobrazovat častokrát opomíjená, až taburizovaná témata, jako je sex, různé sexuální narážky tu z úst postav běžely jak na jezdícím pásu a psychické poruchy – jak se takovém psychicky narušenému žije, jak to přijímá jeho nejbližší okolí? Opravdu, tenhle seriál mě zasáhl a hodně dlouho bude jedničkou v mé síni seriálové slávy. Ale aby tohle všechno fungovalo, museli i herci hrát na výbornou a určitě je všem jasné, že jejich výkony takové byly. Všech. Bohužel (bohudík?) tentokrát nemám absolutně nic, co bych vytkla. Jo In Sung a Gong Hyo Jin měli mezi sebou skvělou chemii, že byste jim všechno sežrali i s navijákem. Nemá cenu tu vypisovat další herce, jen bych pěla chválu. Takovýto seriál je přesně podle mého gusta. Je to 100%. Přeloženo. (12.09.2014)

Co k tomu napsat, abych dokázala tím nejlepším způsobem vyjádřit své pocity? A kde jen začít? Jak to vychválit, abych něco důležitého neopomenula? Já byla snad spokojená na 100%. Já prostě nemám co vytknout. Člověk si při sledování uvědomuje, že každý člověk si prošel určitou bolestí, která na něm mohla zanechat nějaké stopy, jen na někom to zanechá následky větší a potřebuje to řešit s něčí pomocí. Člověk se zamyslí nad tím, jak pohlíží na lidi s nějakým psychickým problémem... Obdivuji psychiatry a psychology, protože to musí být opravdu silné osobnosti. Zde nám to je podáno vtipným, odlehčeným způsobem. Každý z našich milých doktorů je tak trochu blázen a proto si je každý tak zamiluje. :-) Ať už šlo o ústřední dvojici, která byla nabytá energií nebo o psychiatra Dong Mina, který byl prostě kádr nebo o Soo Kwanga, který byl tak roztomilým spolubydlícím. Mě sedli úplně všichni, takže je zbytečné je vyjmenovávat. Pro mě velkým plusem, že se zde trpí (a přijde mi, že ne až tak moc) asi jen dva díly a to nejdůležitější, že konec je pěkně dotažený do konce - já totiž zrovna neměla náladu chytat něco v éteru a přemýšlet, co ten konec vlastně znamenal. :-D Ach a ten dokonalý soundtrack. Byla jsem toho tak plná, musela jsem si ulevit. Dokoukla jsem to teprve včera... hmm vlastně dnes ráno :-D (25.07.2015)

Cross My Mind http://www.youtube.com/watch?v=Djx24NuLUjI MV https://www.youtube.com/watch?v=nXHvDDLiANA ■ V zásadě není co říci. Jdu zapálit svíčku. A než půjdu spát ... víte, co udělám. Dobrou noc! (20.10.2014)

Gwaenchana, Sarangiya nemá téměř žádné hluché místo a prostředí psychiatrie řeší velmi slušně. Je to seriál vyzrálý, řeší seriózní problémy a nenachází se v něm pletky mezi zamilovaným trojúhelníkem, což je další velké plus. Do 13. dílu jsem byl převelice spokojený, ale když se začal řešit hlavní bod, tak mi připadalo, že brek ostatních byl občas až citelně nepřirozený a nevhodný k dané situaci. Je dost možné, že jsem zrovna nepohlížel s přiměřenou empatií, protože problém, jenž řešili, bezesporu vážným a citelným je. Dále musím smeknout před "Hyo-jin Kong", protože ta je schopná zahrát snad všechny charaktery a temperamenty. Vážně úžasná hrečka. (30.10.2014)

Prostředí psychiatrie poskytuje seriálu velmi zajímavé příběhy lidí, kteří mají rozličné psychické problémy. Vlastně jsem si snad až do poloviny říkala, že bych byla spokojená, pokud by se věnovali jen těmto záležitostem a úplně vynechali romantickou linii, ale pak se ukázalo, že ta s tím taky souvisí a naopak seriál nabral na poutavosti. Hlavnímu páru jsem skutečně věřila, že jsou do sebe zamilováni a navíc měli naprosto normální vztah – většinou se během celého korejského seriálu pár vezme tak jednou za ruku. Také oceňuji absenci milostného trojúhelníku a podobných prvků, které mě v korejských seriálech iritují, a překvapivě se mi celkem líbila i hudba. Jen těžko bych hledala něco, co bych měla vytknout. Opravdu It's Okay, That's Love hodnotím vysoko a řadím ho mezi ty nejlepší korejské seriály, co jsem viděla. (24.12.2014)