Stanice Soul

Mám rád objevování neznámých filmů a různých koutů filmu. Animovaný zombie horor rozhodně není běžný jev, a po Stanici Soul bych si tipl, že ještě nějakou dobu ani nebude. Od začátku mě příběh nebavil, moc se vlekl a i když přišla na scénu zombie apokalypsa, doufal jsem v trochu lepší scény, než stále dokonala trvající úprk nočním Soulem. A tu hlavní hrdinku bych těm potvorám předhodil po půl hodině, to její vřískání mi příšerně vadilo. (24.05.2020)

V tomto filme sú korejci zobrazení ako národ ktorí len frfle, pohŕda každým navzájom a nikto nikoho nepočúva. Akože srsly? ešteže train to busan bol reálnejši. Uz by som si niekedy rád pozrel aj film kde ľudia žijú v súčasnosti a o zombie už počuli. Takto každý ďalší film začína s tým že nikto nikdy také ani nepočul zo žiadneho hororu kde ti filmoví ľudia žijú? 🙂 (19.03.2018)

Do třetice všeho zlého. Korejský horor v poslední době prožívá období temna a po komediální taškařici Gokseong či krajně nezáživném Train to Busan přichází rána z milosti v podobě ošklivě animovaného Seoul Station, který tuto korejskou hororovou agonii roku 2016 konečně ukončil. Jakožto zdejší hororový expert bych panu režisérovi Sang-ho Yeonovi doporučil, aby se raději věnoval sociálním dramatům a vyvaroval se těchto naivních pokusů o jejich propojení s hororem. Seoul Station totiž nemá opravdovému fanouškovi hororu co nabídnout. Atmosféra zcela absentuje. Kromě již zmíněné nepovedené animace pak diváka otravuje i přílišná ukřičenost dialogů či afektované chování jednotlivých postav. Závažné nedostatky lze spatřovat i v práci s kontinuitou prostředí. Na první pohled liduprázdný a především zcela poklidný Soul příběhu na uvěřitelnosti jistě nepřidává. Uděluji silnější jednu hvězdu a ke zhlédnutí rozhodně nedoporučuji. (09.01.2017)

Po Vlak do Pusanu a ⋕ŽIJU jsem si myslel, že tohle bude opět jistým stylem povedený zombie film, protože to Jihokorejci prostě umí. Navíc to byl Soul, což bylo zajímavé místo pro dění a k tomu se mi líbil styl animace. Nebylo to typické japonské anime, které nesnáším. Snad 20 minut se ve filmu nic neděje. Furt na stanici chodí jeden uřvanej a nesympatickej chlap, kterej pořád pobíhá sem a tam, protože se na vlakáči asi 6 hodin proměňuje člověk v zombíka. Celkově jsou postavy přehnaně uřvané, neustále agresivní a chování jak u neurvalců. V Soulu, který má 10 miliónů obyvatel, je liduprázdno. Zombík je tam jen jeden a okamžitě jich je tam v jeden moment čtyřicet. Byla nuda se na to dívat. Žádný poutavý příběh, postavy už vůbec a akce taky nic. Animace se mi líbila, ale občas se u běhání trošku zasekávala. Kdybych se pořádně podíval a zjistil, že to má tak málo hodnocení (momentálně 118), tak bych se nepodíval. Já se totiž na film kouknul, protože jsem si myslel, že je tu 700 hodnocení. Proskipoval jsem to po 30 minutách a ve výsledku by to bylo beznadějně stejné. Konec byl už jen výblytek, ke kterýmu jsem se naštěstí nedostal. VYHODNOCENÍ: KDO PŘEŽIJE, KTERÝ JSEM DAL HNED POTOM TO SPRAVILO (03.03.2021)

Neumírej, doprdele! Dlužíš mi prachy! Socky v socce. Povedený návrat k zombiím jako metafoře odcizení z konzumu, plus propracovaná ilustrace institucionálního zla a nebezpečné nerovnosti. Hye-sun a Ki-woong zápolí o přežití na hranici kuplířství a prostituce, jiní marně shánějí pro své blízké základní ošetření, to vše v podhoubí zářivého luxusu pro nemnoho vyvolených. Jestliže Romerovy sůvy se bez duše potácely obchoďákem, reakce nešťastníků ze stanice Soul jsou prudší. Jak zápas o přežití přituhuje, nevyhnutelně se ukazuje, že stát se nelítostnou zombie je vlastně logická odpověď. Kdybych se měl kam vrátit, nikdy bych nebyl ve stanici Soul. (21.01.2017)