Taková hezká malá pláž (festivalový název)

Yves Allégret vytvořil po válce filmovou trilogii (Dédée z Antverp, Taková hezká malá pláž a Manéže), která je všeobecně považována za doznívání poetického realismu ve francouzské kinematografii. Hlavními hrdiny jsou lidé na okraji společnosti, zatížení tragickým osudem bez naděje na únik. Režisér Yves Allégret a scenárista Jacques Sigurd své hrdiny nechávají trpět a jejich příběhy jsou prodchnuté francouzským poetickým pesimismem. I přes výrazně truchlivou dějovou linii jsou tyto tři zmiňované filmy považovány za to nejlepší, co ve druhé polovině 40. let ve francouzské kinematografii vzniklo. Již snímek Dédée z Antverp se při premiéře v roce 1948 setkal s triumfálním úspěchem u diváků i kritiky. Proto tvůrčí duo Allégret-Sigurd dostalo od producenta volnou ruku pro další filmy. Taková situace je pochopitelná, když si uvědomíme, že čtyřicátá a padesátá léta jsou obdobím, kdy francouzská kinematografie prochází poměrně hlubokou ekonomickou i tvůrčí krizí. Většině režisérů chybí umělecké ambice a bojí se porušit vyprávěcí stereotypy zděděné z poetického realismu třicátých let. V případě filmu Taková hezká malá pláž došlo k prolnutí této tradice se sociálním verismem. Poetika sociálního postavení obyčejných nemajetných lidí se snoubí s vyprávěním plným drobných detailů, které oživují děj, a nad vším se klene chmurnost nezvratitelného lidského údělu. V těchto intencích se rozvíjí smutný příběh Pierra, který se vrací na místo svého dětství do hotelu, kde pracoval stejně jako mnoho jiných sirotků. Avšak přináší si s sebou strašlivé tajemství, jehož odhalení může dokonce ohrozit jeho život. Výrazná kamera Henriho Alekana, dialogy Jacquese Sigurda a výjimečné herectví Gérarda Philipa a Madeleine Robinsonové vytváří film, v němž atmosféra (hluky, barva, výrazy obličeje, dekorace) hraje prvořadou úlohu pro pochopení příběhu, kde je víc naznačeno než vysvětleno. Ačkoliv je film jedním z prvních snímků, předznamenávajících odklon od předválečné tradice, francouzská nová vlna tvorbu Allégret-Sigurd nevzala na milost. Vadila jim těžkopádnost a nepravděpodobnost příběhů, studiová atmosféra, výrazné líčení či kamerové efekty (všimněme si už působivé úvodní jízdy). - David Čeněk (Letní filmová škola)