Ai no corrida
L'Empire des sens
Korida lásky
In the Realm of the Senses
In the Realm of the Senses
VOD (1)
Obsahy(1)
Pověstný snímek nonkonformního japonského tvůrce Nagisy Ošimy KORIDA LÁSKY patří k filmovým titulům, jež v sedmdesátých letech prolamovaly různá sexuální tabu. Avšak i z pohledu současnosti, v níž zřejmě padly téměř všechny sexuální zábrany a intimní sféra se stala veřejnou, působí Ošimovo dílo značně nekonvenčně. Tvůrce se inspiroval autentickým příběhem, jenž se odehrál v Japonsku v roce 1936 a jehož protagonistka získala mezi Japonci jistou popularitu.
Děj líčí vývoj vztahu mezi mladou ženou Sadou, která začala pracovat v jednom hostinci jako služka a která se stala milenkou majitele podniku Kičiho. Zprvu pasivní žena postupně podléhá své sexuální touze a strhává zkušeného muže svou smyslností a nenasytností. Dvojice se oddává zničující vášni a stále hlouběji propadá do jejích osidel. Stupňující se posedlost nakonec vede k tomu, že milenka muže z vášně uškrtí a po smrti mu uřízne pohlavní orgán.
Ošima se koncentruje pouze na vztah milenců, odvíjející se v typických japonských interiérech před očima služebných či přizvaných gejš. V jednotlivých epizodách jsou zachyceny různé sexuální praktiky včetně sadomasochistických. Ve snaze postihnout destruktivní hloubku pudového vztahu neváhá tvůrce sáhnout i k jednoznačně naturalistickým scénám. Snímek tak jistě naplňuje vágní definici pornografie (již jen zobrazením genitálií a různých kopulačních technik), současně však postrádá její primitivnost a samoúčelnost. V Koridě lásky je naopak přítomen ozvlášťňující prvek "estetizace", projevující se způsobem snímání a svícení i použitím hudby či kostýmů. Dílo vychází z určité japonské tradice a spojuje ji s moderní dobou. Odkazuje k různým významům a rozhodně přesahuje žánr erotického filmu. Nabízí různé úvahy o voyeurství, o lásce a smrti, o stáří i o vztahu mezi mužem a ženou.
Snímek mohl vzniknout jen díky iniciátorovi celého projektu, francouzskému producentu Anatolu Daumanovi. V Japonsku byl zakázán a jeho tvůrce byl postaven dokonce před soud. Při uvedení na berlínském festivalu byl film zabaven a s podobnými obtížemi se setkával při uvedení všude ve světě. Nagisa Ošima natočil o dva roky později podobný snímek V říši vášní, tentokrát s duchařským námětem. V roce 1997 rekonstruoval událost z roku 1936 režisér Nobuhiko Obajaši ve snímku s názvem SADA. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (85)
Tak na tento film som sa tešil ako dieťa na Vianoce. Prekvapili ma odvážne zábery, ktoré mi až pootvorili ústa. Dokonca je to odvážnejšie ako dnešné japonské porno. Ai no corrida sa odohráva hlavne v interiéroch japonských papierových domov a absentujú zábery z vonku. Celkovo film nemá ani tak čo do príbehu ako na stále ukájanie sa medzi mužom a ženami. Klobúk dolu na odvahu Óšimi. ()
Naozaj netuším, ako hodnotiť podobné filmy. Je pravda, že kvalita snímku je nepopierateľná a dialógy sú miestami skvostné, na druhej strane, niektoré scény boli bolestne dlhé, hluché a strácali sa samé v sebe. Každopádne je to ale zaujímavý a zhliadnutiahodný film, ktorý nenudí. PS: Trier sa môže schovať. ()
Jeden z mála filmů, které jsem nedokoukal do konce? Proč? Protože mi byl prozrazen konec a vydržet 105 minut se koukat na podprůmérné japonské porno pro mě bylo opravdu hodně. Chápu, že snaha pomocí pohlavního styku ukázat charakter hlavních postav a naznačit jakýsi příběh je zajímavá. Jenže jsem postrádal hlubší dialogy, které by tu snahu o jakousi psychologii postav trochu podpořili. Místo toho jsou po většinu filmu slyšet pouze umělé a hrané vzdychy, což na mě působilo hodně negativně a vyvolávalo pocit, že postavy na plátně jsou neskutečně neschopní herci. Jejich jednání a sex vypadaly opravdu uměle a nebyl jsem postavám schopen uvěřit jejich "hluboký" vztah. Prvních pět minut u filmu jsem se bavil, poté se začalo všchno postupně opakovat a začal jsem se šíleně nudit. Opravdu hodně nudit. Hodnotit raději nebudu, ale hodnocení by bylo určitě v hodně nízkých relacích... ()
Originální umělecké porno s téměř žádným dějem, scénami tak bizarními, že je to spíš k smíchu a vyhroceným koncem, kdy celej sál zavíral oči. Ještě k tomu podle skutečné události. Eiko mě po hodině dost srala, ale jinak mě to určitě nepohoršovalo. Odvážné dílo, které určitě nebylo na škodu vidět. 65% ()
Je to jeden z tech filmu, ktere budou bud zatracovany nebo vyzdvihovany. Priklanim se spise k tomu druhemu. Od zacatku je v podstate zrejme, ze film vyusti v nejakem vrazednem obeti. Nicmene vnimala jsem predevsim vytvarnou stranku, ktera mne opravdy zaujala. Staci jen sledovat s jakou peclivosti jsou ve scenach vybirany jednotlive barvy. Polohy tel, etc. Prestoze uz si asi Koridu lasy nikdy nepustim - jak se rika,vseho s mirou - urcite je to pro mne jeden z vyznamnych filmovych zazitku. ()
Galerie (31)
Photo © Surrogate
Zajímavosti (7)
- Promítání filmu bylo až do roku 1991 zakázáno ve všech částech Kanady kromě Québecu, v Pobřežní provincii dokonce i poté. (JoranProvenzano)
- V tomto filmu se poprvé v historii kinematografie objevil nepředstíraný pohlavní styk. (morgos)
- Ve Velké Británii nejdříve Britská rada filmových censorů film doporučila promítat pouze v soukromých filmových klubech, aby do něj nemusela zasahovat, ale až po rozšíření právních nařízeních známých jako „Obscene Publications Act“ na filmy roku 1977. Později určila jeho přístupnost jen pro starší osmnácti let, nechala v něm všechny záběry, ale nařídila pozměnění záběru s prepubertálním chlapcem, který za trest vytahuje svůj penis, a to tak, že scéna byla přiblížena, takže byl vidět pouze chlapcův výraz. Od tohoto bylo upuštěno roku 2011. (JoranProvenzano)
Reklama