Bratr

Vlastně typický Balabanův film. Ze začátku nicneříkající nuda, pokusy o hlášky moc nevychází a dost dlouho trvá, než se pořádně začne něco dít. Pak ale začíná vycházet najevo, že film dokáže sdělit zřejmě všechno, co chtěl. Od Bratra jsem čekal trochu něco jiného - něco ve stylu ,,já na bráchu, brácha na mě"... Tohle je jiné. Jednoduchý příběh totiž není ani tak o vztahu dvou bratrů, jako spíš o Danilovi samém, o drsném petrohradském podsvětí, o hodnotách... V hlavní roli ani ne herci, ale ponuré ruské prostředí, podivná hudba a povedená scéna s brokovnicí. Určitě to šlo zpracovat lépe, ale ve výsledku převládla spokojenost. (10.03.2014)

Zcela okouzlen genialitou multiboďáka Houdiniho mu tímto děkuji za informaci - Křišťálový globus - výběr. Fakt boží koment, mudrlante, nasral jsem si z toho do bot......Tento drsný film mě opět smířil s ruskou kinematrografií. Možná si tu po druhé světové ustříkl nějaký Ivan zrovna, když šla okolo moje bábrle, ale pro utrpení široširé postsovětské duše mám až neočekávané pochopení. Kromě záživné akce a již zmíněného náhledu do vnitřního světa rusákova mi dílko přineslo jednu nečekanou lásku - skupinu Nautilus Pompilius. (12.06.2012)

Lidi, kteří požadují po filmu "příběh", nebo kteří mají averzi ke všemu ruskému, tento film skoro jistě spolehlivě odradí. Mně osobně se ale líbil - a to nejenom pro moji afinitu k ruské kinematografii obecně, ale i pro rok vzniku filmu, který z něj už dělá správné devadesátkové retro, které bych se třeba nebál přirovnat k mému oblíbenému Leonovi. Pro mě osobně není bez zajímavosti, jak nehostinně zde Petrohrad vypadá - žádné "Benátky severu", ale pošmourné a nevlídné město, ne nepodobné komunistickému Minsku z mého oblíbeného filmu Milenec. Osobně Bratra řadím k tomu druhu filmů, kde je děj upozaděn a prim hrají postavy - ty jsou zde mimořádně podařené, a když má člověk na takový film náladu, může to skýtat výborný divácký zážitek. Hlavní postava - ve skvělém hereckém ztvárnění Sergeje Bodrova - je neuvěřitelný sympaťák, a celý film jsem mu držel palce, aby z toho vyvázl se zdravou kůží. Samotný závěr mě potom neobyčejně potěšil - tenhle film mi vyloženě sednul (mj. i díky nečekaně skvělému soundtracku; co mi naopak trochu vadilo, byla kamera, s těmi jejími věčnými otravnými stmívačkami). Když jsem se po zhlédnutí filmu dočetl, že ten charismatický chlapík Sergej Bodrov tragicky zemřel 5 let po vzniku tohoto filmu, v mé duši se rozlil smutek - škoda ho, byl to skvělý herec. Bratr po něm zůstal jako pozoruhodný doklad vzmachu ruského filmu na konci 90. let. (26.04.2016)

Ruská chuťovka z temného Petersburgu. Nové CD skupiny Nautilus cenu má, lidský život nikoliv. "Nameleme vám z těch vašich americkejch drštěk guláš"."Až budeš mít děňky, stav se, užijeme si". "Židy nesnáším ale Němec nevadí". No a zablácený zkrvavený Petrohrad. Film od kterého se neodchází, i když je příliš tlačeno na akční novoruskou pilu. (28.11.2011)

Poctivé čtyři kousky, zbaštil jsem i napodruhé s odstupem času. To ten pravý ušmudlaný ruský kolorit, styl bez napodobování zápaďáckých klišé, drsnost bez šokujících krvavých detailů, hlavní hrdina ani úplně psychopat, ani úplně nejhodnější medvídek, konec ani hloupý hepáč, ani srdcervoucí trága. Zkrátka to smrdí životem, ač je to jenom zábava a na nic víc si to nehraje. (10.11.2013)