Rainbow (E06)

Šťastie je fajn, ale jeho falošné predstieranie už nie. Nemôžeš jednoducho objať každého, napr. človeka mieriaceho na teba zbraňou. Zvyky tejto komunity tu boli predostrené, no zásady prežitia už nie. Žiadny Bear Grylls z nich nebude, a hrať sa na ľudí nezávislých na civilizácii s jej výdobytkoch, hygiene, zákonoch a peniazoch je potom dosť pokrytectvo. Navyše nebola vyspovedaná žena s dieťaťom, akým štýlom hodlá vychovávať potomka. Lebo len láska k prírode u do života nestačí. (23.09.2018)

"Můj táta by si to tady i užíval, ale nevím, jestli by to vydržel bez piva. Možná by tu i běhal nahatej mezi ostatníma." :) :) Chápu jejich myšlení, ale DOBRO a LÁSKU si automaticky nemůže zasloužit každý. Někteří lidé jsou zlí a chtějí vidět svět hořet. Dobroser, co nosí jídlo prostitutkám do bordelu....taky dobrý. 50%. (24.06.2015)

Přidávám se k těm, kteří v tomto díle našli zalíbení. I já bych ho označil za zatím nejlepší část Kmenů. Sice mám k hippies a celkově Rainbow určité výhrady, ale rovněž mám velice kladný vztah k přírodě a svým způsobem i mě nabíjí energií, když konečně vypadnu z práce a města na nějakou tu túru. Jen nevím, jak bych se zachoval, kdyby ke mně přistoupil nějaký „hošan“ a chtěl se začít objímat. Každopádně tvůrci to tentokrát pojali moc pěkně a kameraman odvedl hodně slušnou práci. (21.04.2015)

Prírodná anarchia je mi blízka. Naopak letné pionierske tábory vždy odpudzovali. Najmä nezmyselne nútenými rituálmi kolektivizmu a uniformity. Z účastníkov pioniersko-skautských mládežníckych podujatí sa dnes stali hipisácke, duchovnou láskou k všetkému živému predchnuté dotykové swingers párty. V náručí hôr a pasúceho sa dobytka. Známym je akcia Rainbow Gathering - od roku 1972 každoročne konané zhromaždenie post-hipíkov kdesi v horách USA a Európy. Mottom je vzájomná láska, antikonzumerizmus, fyzická podobnosť, rozcuchané vlasy i odev. Častým je vychrtlý zjav mužov podľa vzoru Ježiš, éterické ženy zo zasneným pohľadom, šatky okolo tiel a bosé nohy. Bonus postavenie majú hlinou namazaní indiáni, hráči na hudobné nástroje a mlčanliví guruovia. Varí sa vo vojenských várniciach. Dokument zachytáva dianie a názory účastníkov dúhovej komunity v rumunských horách z roku 2014 a týpka z Prahy. Ten cez deň ponúka objatia na ulici, v noci kuchtí pre striptérky. V tábore zaznejú mantry typu "vyzeráme rovnako"; "po poslednej výzve na jedlo musíš prísť, inak neješ", "na lúke každý nájde svoj rozmer" a tak. Dočasná autonómna zóna. Zídu sa v nej jedinci vyhranení voči hodnotám väčšiny. No len na leto. Sú tam i právnici, IT-čkári, majitelia firiem. Je to dovolenka, nie snaha meniť svet. Len na čas zvliecť odev firemnej makačky. Zdokumentovanie kmeňa Hipi-Hopi s plusmi aj mínusmi sa vydarilo. (09.04.2015)

Chtěla jsem si zahejtovat na sluníčkové lidičky, ale copak to jde, když vám za to hrozí maximálně vřelé objetí nebo, v horším případě, citace z knihy Čtyři dohody?! V exaltickém rozrušení úplně zapomenu mudrovat, že podle vědců žádní Toltékové nikdy neexistovali, otevřu své receptory dobré náladě a kolem poledního je ze mne duhový bojovník. K obědu už do sebe lifruju polníček a zapíjim ho pramenitou vodou ze studánky, co jsem narychlo vykopala vedle svého záhonku s bylinkama. Teď zbývá jen vyhodit trička, na který nechytne batika a boty, co se alespoň netváří jako sandály. Večer ještě vymydlím všechno mejdlo a rituálně ztupím žiletky. Musím se pochválit, dobrá prácička, za odměnu budu před spaním pět minut myslet na přírodu. Jak zpívá Kapitán Demo: Lásku, pokoru a sluníčko všem! (10.04.2015)