Thrash metal (E15)

Silně homevideo dokument, který působí dojmem, že to točil někdo, kdo trashmetal nesnáší. __ Dokument představí všeho všudy dvě české trashmetalové hudební skupiny. A to poměrně banálním způsobem. A tak mi jako nejzajímavější přišly ty džísky s nášivkama a skutečnost, že i TM hudebník je schopen vyučovat děti na ZŠ. Co mi vyloženě chybělo: pár slov k textům, postojům a názorům hudebníkům, něco o samotné hudbě pro ty, co se v tom nevyznají, něco o fanoušcích a trashmetalové scéně v ČR. Tj. prakticky vše, co v dokumentu nebylo. Když přičtu rádoby artovou kameru, zbytečně natahované, či opakující se záběry, bezobsažné rozhovory, je z toho nuda a pocit ztráty času. (22.12.2015)

Dobře mi tak! Měl jsem dát na dojem z punkového dílu a už se tím nezabývat. Proti tomuhle je punkový díl hluboká sociologická sonda. Tady to vypadá, jako kdyby někdo dal desetiletému dítěti kameru a řekl mu: "Běž natočit támhlety strejdy". Nemluvě o tom, že v tomhle případě se nejedná o žádnou subkulturu. (20.07.2015)

nuda a o nicom, ale otazka je kto za to moze. podla mna tento "dokument" nemal ani vzniknut, thrash nie je taka silna subkultura(ak vobec je) aby nieco taketo utiahla. nepanuje v nej ziadny silnejsi nazor, pohlad na svet a to je problem. o tom, ze niekto chodi do krcmy a po vikendoch hra na akciach sa dokument spravit neda. (19.06.2015)

Máničky drhnou koncert. Střih. Zlitej fanda paří na zemi. Střih. Máničky chlastaj v hospodě. Střih. Jiný máničky hrajou koncert. Střih. Máničky zkouší. Střih. Máničky mluví jak debilové. Střih. Máničky komunikují všemi tělesnými otvory. Střih. Konec. /// Já mám tedy dojem, že by měl dokument buď něco říct, nebo nás konfrontovat s (jiným) osobitým náhledem na věc - ne jen ukazovat to, co jsme před lety v epičtější, zábavnější a důstojnější formě zažívali vždy, když jsme v pátek seděli zlitý v libovolný knajpě. (25.06.2015)

Předem jsem se zařekla, že se kvůli takovým blbostem nebudu rozčilovat, ale nakonec si nemůžu pomoct. Vždyť to ani nevypadá, jako by to stříhal profesionální střihač! Random výlet na základní školu s dlouhovlasým pánem nedává žádný smysl, protože divák potom nedostane šanci si ho pořádně prohlédnout nebo poslechnout v metalovém prostředí a spojit si ho alespoň s některou z těch kapel (těch pár vteřin, kdy předtím zdálky hraje se prostě nemůže počítat, protože tam není přes vlasy skoro k poznání a na první pohled si určitě nikdo nespojí, že to je ten samý člověk). Vysoká hra na umění utopená v absenci jakéhokoliv obsahu. Proč takový konec? Jako oslava toho, že se tam ani předchozí půlhodinu nic nedělo? Měla bych asi zhluboka, zhluboka dýchat. Možná to tak prázdně působí proto, že preference hudebního stylu ještě nedělá z lidí subkulturu s filosofií. Trochu, ale jenom trochu mě dojal zpěvák té Exorcisphobie, ale i tak ty věci s ním vypadají jako podle pokynů "a teď tam prostě stůj a nic nedělej/a teď si tady prosimtě sedni, ať tě máme klidného a meditujícího u posečené louky". Věrnější a plastičtější obraz thrash metalu představuje i Ozzák v sitcomovém Comebacku. (19.06.2015)