Epizody(16)
Obsahy(1)
Kmeny, koprodukční dokumentární cyklus, mapuje současné městské subkultury. Cyklus má celkem šestnáct dílů, ve kterých představí fungování různých komunit od hipsterů, hackerů, přes hooligans až po thrash metalisty. Dokumentární série Kmeny, vycházející ze stejnojmenné knižní předlohy z roku 2011, zavede diváky na místa, kde nejspíš ještě nikdy nebyli. Do komunit, které se svou odlišností, mnohdy patrnou na první pohled, záměrně vymezují vůči ostatním. Každý díl se snaží co nejpoutavěji a vizuálně co nejpozoruhodněji zachytit typické subkulturní aktivity, dílčí rituály. Šestnáct šestadvacetiminutových dílů natočených různými režiséry odvysílá Česká televize, ke zhlédnutí budou také na kmeny.tv. (Česká televize)
(více)Recenze uživatele Morien k tomuto seriálu (2)
Hipsteři (2015) (E11)
Tak já jsem se nad tím prudce zamyslela a nakonec jsem dospěla k názoru, že to je vina režiséra, že si zvolil takové lidi a situace, že to vypadá, že smyslem života hipstera je sehnat supr svetr. Získala jsem takový dojem, že se někteří autoři jiných dílů snaží zprostředkovat, jak se cítí dejme tomu skin, když tančí na koncertě. Tady vidím jenom snahu zachytit, jak vypadá hipster. Tečka. - Dodatek: Kam jsme se to dostali, když hodnotnější vhled do hipsterské subkultury přinese i díl Ano, šéfe! o restauraci Plevel. ()
Thrash metal (2015) (E15)
Předem jsem se zařekla, že se kvůli takovým blbostem nebudu rozčilovat, ale nakonec si nemůžu pomoct. Vždyť to ani nevypadá, jako by to stříhal profesionální střihač! Random výlet na základní školu s dlouhovlasým pánem nedává žádný smysl, protože divák potom nedostane šanci si ho pořádně prohlédnout nebo poslechnout v metalovém prostředí a spojit si ho alespoň s některou z těch kapel (těch pár vteřin, kdy předtím zdálky hraje se prostě nemůže počítat, protože tam není přes vlasy skoro k poznání a na první pohled si určitě nikdo nespojí, že to je ten samý člověk). Vysoká hra na umění utopená v absenci jakéhokoliv obsahu. Proč takový konec? Jako oslava toho, že se tam ani předchozí půlhodinu nic nedělo? Měla bych asi zhluboka, zhluboka dýchat. Možná to tak prázdně působí proto, že preference hudebního stylu ještě nedělá z lidí subkulturu s filosofií. Trochu, ale jenom trochu mě dojal zpěvák té Exorcisphobie, ale i tak ty věci s ním vypadají jako podle pokynů "a teď tam prostě stůj a nic nedělej/a teď si tady prosimtě sedni, ať tě máme klidného a meditujícího u posečené louky". Věrnější a plastičtější obraz thrash metalu představuje i Ozzák v sitcomovém Comebacku. ()