Rangoon

V Indii tento film patří mezi největší propadáky roku a proč vlastně? Protože divákům, přijde oslava vlastenectví příliš mimo jejich současné problémy, odmítají ten pohled filmu na Brity jako utlačovatele, nebo odmítají INA (Indian national army) za sílu zla, protože se k osvobození Indie spojila s Japonci? Popravdě řečeno fakt nevím, musel bych po tom dost zapátrat, kdyby však Indům přišlo cool být pod Brity, tak by v roce 1947 nevyhlásili samostatnost. Ale opusťme rovinu politiky a historie, soustřeďme se na film. Hrdinka filmu Julia má jet povzbudit bojující indické vojáky na barmskou hranici a místo jejího miláčka Bilimora (Saif Ali Khan), který z ní udělal filmovou hvězdu, dostane neplánovaný trek se seržantem Nawabem (Shahid Kapoor), ti dva se nemohou snést, ale asi tušíte, jak se to bude vyvíjet... Jakkoliv tahle linie je průhledná, tak hlavní hereci jsou vynikající a fakt to mezi nimi jiskří, emoce jsou doslova hmatatelné, perfektní výkony od všech, dobrá hudba i hudební čísla. Navíc příběh je to fakt napínavý, jak se Indové pokouší vymanit z nadvlády Britů, zatímco jiní nevěří na Gándhího politiku nenásilí a chtějí bojovat, i když to znamená spojit se s Japonci. Film je naprosto perfektní, když to srovnám se sterilními Spojenci https://www.csfd.cz/film/418588-spojenci/komentare/ (02.07.2017)

V lásce a válce je prý vše dovoleno. Tomuto úsloví jsem nikdy nevěřila, ale filmu, který pojednává o obojím, kvůli tomu odpouštím mizerně zpackaný konec. Válka sice tvoří jen rámec, do kterého je zasazená láska, ale je to rámec podstatný, zasahující významně do děje. Láska je perfektní. Roztomilá a uvolněná. Koketní fiflena a kožený zelený mozek v džungli projeví své pravé já. Ona se ukáže jako prima šibalská holka, on jako kluk se širokým úsměvem, co si neláme hlavu s nějakými předsudky. To vše zahráno a zfilmováno s lehkostí, která odzbrojí. ____ Jejich milostné scény jsou vždy v prostředí, které je ušpiní. Jednou v bahně, podruhé v písku, ale oni přitom zůstávají vnitřně čistí. Někdy tak jednoduše přímočaří jako děti. ____ Vojensko - osvobozenecká linka je, samozřejmě, fantasmagorická. Jejím účelem není ukázat reálnou historii, ale naplno obnažené lidské emoce. Nedal se čekat jiný konec, než jaký nastal. Ale způsob, jakým k němu film v poslední půlhodině spěje, je i v takto fantasmagorickém díle, čirá šílenost. Patetický kýč vzbuzující úšklebek. Prvky kýče a patosu byly obsažené v celém filmu, ale ve finiši se zkoncentrovaly v takové míře, až se snímek stal svou vlastní parodií. Přesto dávám pětihvězdičkové hodnocení, viz mé odůvodnění na začátku. ____ Všimli jste si, jak v dokumentárních záběrech v úvodních titulcích cvičí v indické osvobozenecké armádě ženy se zbraní v ruce? Jo, tak je to vždycky: když je nouze, tak se najednou zapomene, že ženské patří do kuchyně a mají mlčet. Ale když je po všem, tak se to okamžitě zase vrátí, kde to bylo. (29.10.2017)

V roku 1943, keď zúri druhá svetová vojna, India bojuje za svoju nezávislosť od britskej nadvlády. Na jednej strane bol Subash Chandra Bose (zakladateľ indickej národnej armády INA), ktorý si získanie tejto nezávislosti predstavoval pomocou nacistického Nemecka a cisárskeho Japonska (jeho ústredným heslom bolo, že sloboda sa musí vybojovať a nie o ňu žiadať). Na druhej strane stal Mahátma Gándhí so svojim nenásilným hnutím Ahisma. Keď Gandiho Kongres odmietol požiadavky Britskej vlády o vojenský kontingent pre boje v Afrike, celý kongres bol uväznený a následné ľudové povstanie Briti potlačili silou. Za obeť padlo 25 tisíc Indov. Ale v strede deja tohto filmu na pozadí vojenských udalostí nám autor scenára predstavuje iný príbeh, nerozlučne spojený s touto krvavou vojnou. Ale všemožne sa do popredia dostáva vlastenectvo indických partizánov, snaha o zbavenie sa koloniálneho útlaku nenávidených Britov prostredníctvom milostného trojuholníka Nawaba, Julie a Rusa. Historický sa vo filme nevyskytli žiadne závažné chyby, príbeh je skutočný a odohráva v bývalom hlavnom meste vojnou zničenej Barmy v meste Rangún. Tu sa odohrávali neuveriteľne krvavé bitky medzi Veľkou Britániou a indickou armádou. (01.10.2019)

I když je to oslava vlastenectví, já si nemůžu pomoct, mně stejně snímek přišel tak zbytečně nablýskaný, ač by takový vůbec v některých scénách být nemusel. Jako kdyby se sem ani tak velkolepost nehodila, jako kdyby snímek více fungoval jako menší, dramatičtější, bez snahy uhranout epickým provedením. (20.08.2017)

Vida, že přítel Volodimir2 hodnotil za 4, skočil jsem po filmu jak Japonec po britském pěšákovi. Samozřejmě jsem tušil, že to bude film se ,,zpěvy a tanci''. Občas se ale Indům podaří snímek, který toto postrádá a tváří se zcela západně. Věřil jsem, že tomu bude tak i nyní. Nebylo. Naštěstí k folklóru nedochází během bojů, ale je to celkem solidně vždy vsazeno do estrádních výstupů Julie pro britskou armádu. A musím řící, že třeba Bloody Hell se mi fakt líbila jak píseň, tak choreografie. Ona taky Kango Renault vypadá celkem evropsky a nejedná se díky ala hollywoodskému outfitu čtyřicátých let vizuálně o klasickou Indku. Tvůrci se celkem snažili dát tomu válečné reálie, ale nevím jak Volodimir, já tam viděl nesmyslů spoustu. Už jen ty náklaďáky a jeepy... Také ty radiostanice s bíle podvícenými stupnicemi zřejmě od LED diod :-) atd... Samozřejmě, co mne zaujalo a co jsem nevěděl, že část indické armády bojovala s Japonci proti Britům. Naletěla na špek jako ostatní když uvěřili, že Japonci jsou osvoboditeli Asie od nadvlády kolonistů. Akorát potom podobně jako Rusáci zapomínali z ,,osvobozených'' území odejít, o drancování, vražění a znásilňování ani nemluvě. Jako válečný film jsem to tedy bral s hodně velkou rezervou, ale jako muzikální záležitost tak nějak z té doby to ušlo. Film překypuje indickým patriotismem a Britové tam jsou vyobrazeni jako stádo blbců, které dostává pořádně na frak. Co zaujmulo byly krásné lokace této exotické země. Takže vrhám za 3 nože ! * * * (31.05.2020)