Lily Lane

Benedek Fliegauf môj najobľúbenejší aktívny Maďarský režisér súčastnosti sa pustil do psychologických zákutí traumatizovanej ľudskej mysle. Perfektne ale náročnou formou tu bola zachytená trauma z detstva ktorú matka prenášala na svojho syna prostredníctvo "fiktívnych" príbehov. Miestami v tých surrealistických častí mi to strašne pripomínalo White Epilepsy (28.08.2016)

Celkový smysl filmu mi uniká. Kromě hlavní linie "děje" jsou ve filmu i záběry duchů, které nestraší, jen jsou nepříjemné a nicneříkající. Obdobně je tomu i u některých dalších scén, například nočního skypování. Dále se filmem vine vyprávění příběhu, jehož význam posléze vyjde najevo. Ten (kromě exteriérů) představuje jediný klad filmu, který však zůstal pohříchu nevyužit. Na něm spíše bývalo bylo možné vystavět příběh. Ten jinak ve filmu spíše chybí, stejně jako mnohdy i návaznost scén, které se zdají někdy až chaoticky vybírané. (25.02.2017)

"Ve tmě se nebojí jen mrtví." Dobrý večer vážení televizní diváci. Vítáme Vás u první lekce polomrtvého jazyka: "Alexis Zorbas". Napřed si však prosvištíme některá slovíčka: enigmatický = tajemný, epicentrum = ohnisko, evokativní = vyvolávající (zdání), fantazie = představivost, asociativní = pocitový, klaustrofobický = stísňující, drama = děj. Takže Lily lane, neboli "Lilyina stezka", tedy diváka přivádí ke sledování tajemného filmu, v jehož ohnisku matka svému synovi vypráví pohádkový příběh vyvolávající zdání skutečnosti, která nakonec byla o hodně krutější než je on sám, ale do něhož dětská představivost dokázala umístit kouzelné bytosti s jejichž pomocí mohla té kruté pravdě alespoň částečně uniknout. Pocitový stísňující děj tohoto snímku ovšem ukrývá ještě jedno tajemství, kterým je ztracená černá helma z Lega. A mimochodem se zde jedná o další maďarské dílo po filmu "Líza liščí víla", v němž účinkuje liška i víla. (18.08.2016)

Psychologické drama - mělo cosi do sebe. Film to byl veskrze moderní už tím, jak jsou dialogy mezi odcizenými manželi vedeny v Massengeru a hovor matky s dítětem, který je na návštěvě u otce, ve Skype. Kromě toho tam je celá řada surrealistických záběrů, jimž nerozumím, zato ovšem ději lze porozumět velmi dobře. Mladinká matka vypráví postupně svému synkovi pohádku o Lovci, Víle a Zlatíčku a zprvu se zdá, že hocha připravuje na to, co ho čeká, než posléze ve chvíli, kdy Rebeka s Danim navštíví dědu, aby ho zpravily o smrti babičky, zjišťujeme, že Rebeka vypráví o svém vlastním životě. I tu vycpanou lišku najdeme v domku, opuštěném zesnulou babičkou. Malý Dani má spoustu všetečných otázek, jak to v jeho věku bývá, matka mu na ně cituplně odpovídá, ač sama ve zlé psychické situaci... Ano, něco do sebe tenhle film má! (22.09.2017)

Benedek Fliegauf neuvěřitelně sebejistě pokračuje na své originální cestě. Má ohromující, až magickou schopnost senzuálního zprostředkování vyprávěného, nabízí téměř noetický prožitek, jeho kamera a práce se zvukem jsou vtahující (tady naprosto přirozeně střídá perfektní snímání reality s domácími skype záběry a s těmi minulostními, příběhovými, které mají nejvíc podobu archetypálních energií...), a vypráví důležité a pozoru-hodné věci. A umí fantasticky pracovat s civilností, takovým tím způsobem, kdy prostě vnímáš, že jde zároveň o klidné soustředěné vrcholné umění. *** A tenhle film se dost nečekaně vyjevuje jako film o zárodečném dobru, intuici, o silné záchranné ženské intuici, o dozrávání v silnou ženu-matku, ženu-dceru, o jedinečném procesu nelehkého, ne právě líbivého, ale jednoznačně ozdravného procesu a hojivým vypořádáním se s minulostí tak, aby se nepřenášela na další generaci žádným skrytým traumatem... Je to nádherně nehrané, civilní, přitom každým coulem filmové umění. (rezidence B12, domácí promítání) *~ (26.01.2022)