Černý jezdec

Nemáte pocit, že se díváte na film, ale že jste jeho účastníky. Vynikající drama z Nového Zélandu a když jste Maour, máte to sakra těžký. Když jste výborný šachista a máte bipolární poruchu, to je dílo. A když máte synovce, kterého táta svazuje s tradicemi, to už vůbec není žádná hitparáda. Před Genesisem Potinim se lze jen poklonit. (25.05.2017)

The Dark Horse je veľmi dobrý, kvalitne natočený a veľmi silný film, ktorý človeka okamžite chytí za srdce a naplní súčasne smútkom a súčasne veľkou dávkou pozitívnej energie. Hlavný hrdina Genesis Potini je človeku sympatický už v momente ako vojde do obchodu a je fascinovaný šachovnicou, kde odohrá jednu partiu sám so sebou, no súčasne je cítiť, že niečo v ňom drieme. Skvelé scénky, kde každý hráč "Východných Rytierov" si zoberie jednu figúrku, aby dokázali, že budú spolu a vždy sa stretnú, plus aj scénky s jeho bratom a synovcom stoja za to. Nádherný film s výborným poslostvom, ktorý rozhodne stojí za to videť. (20.06.2015)

Kruté, surové, bezútešné a podľa skutočnej udalosti. Presne podľa môjho gusta. Po Once Were Warriors (1994) je tu ďalší snímok s podobným námetom ako je vychovávanie detí v krajne drsnom prostredí v jednej z najkrutejších komunít na svete - Maorov na Novom Zélande. Veľmi bolestné, no zároveň oproti už spomínanému snímku, je Čierny kôň pretkaný aj pozitivizmom, čoho dôsledkom sú nakoniec aj príjemné pocity. Nesie sa v znamení peknej myšlienky, že aj v krajne nepriaznivom prostredí sa dá preraziť a niekam sa posunúť, čo je samo o sebe veľmi inšpiratívne. Treba mať len cieľ a na tej ceste vytrvať. Pekné posolstvo, ktoré treba oceniť, nádherná vec. (05.02.2016)

(Po)malé drama ze špinavých novozélandských uliček a dušiček dětí z periferie. Já si nemohl pomoci, ale mně to celé bylo tak nějak trochu jedno, ty postavy bez příběhů, i když uznám, že tam byly i některé povedenější momenty, šachová tématika mě bavila, stejně jako výkon Cliffa Curtise, který sice není žádný Hoffman, ale docela se snažil. (Z Cliffa Curtise se pro mě mimochodem stala výkladní skříň novozélandského filmu, podobně jako z Madse Mikkelsena v případě toho dánského.) Jinak i zde je přítomno obvyklé "sociálno" (takové to malé domácí mlácení), na což jsem ze Zélandu už zvyklý. Tedy z tamějších filmů :-) No jo, holt Zéland není jen lístí nalepené na stromech a chlupy na nártech, že... (15.11.2016)

Hezký příběh o člověku, který i přes své onemocnění dokázal dát svému životu smysl. Zezačátku mi dělalo trochu problém zvyknout si na ten hrubý způsob zacházení, v tomto ohledu se mi na to nekoukalo dobře. Poslední třetina to vytáhla. Váhám mezi pěti a čtyřmi hvězdami, pro některé momenty, které zdržují a zbytečně prodlužují délku (dlouhotrvající pohledy postav do blba) nakonec plný počet nedávám. (01.05.2021)