Woodkid in Concert
Obsahy(1)
Woodkid: ilustrátor, fotograf, reklamní režisér, ale teď především jeden z nejinvenčnějších hudebníků současnosti. Woodkid zní filmově a vyprodává sály. Jeho debutový projekt The Golden Age, ceněný kritikou i publikem, uvidíte v koncertní show. Interpret na podiu má lyonské publikum od začátku na své straně. Vlastně je v tom kus logiky. Ačkoliv žije už sedm let v New Yorku je lyonským rodákem.
Když Woodkid začne zpívat, že „zlaté časy jsou u konce," pověstný špendlík byste slyšeli upadnout. Úryvek z textu může navodit pocit jakési derniéry, ale děje se pravý opak. Woodkid, vlastním jménem Yoann Lemoine, koncertní oponu teprve vytahuje!
„Zlaté časy jsou u konce," odezní ještě jednou a diváci propuknou v jásot. Vousatý chlapík na podiu zvedne oči k publiku, poslouchá a jakoby stále nemohl uvěřit takovému hýčkání. Opakovaně všem děkuje za přízeň. Je upřímně nesvůj. Dělá dojem člověka, který není na světla zvyklý. A skutečně, stál totiž vždy na „opačné straně." Woodkid/Lemoine je především režisér. Velmi uznávaný režisér. Známá je například „jeho" kampaň proti AIDS s názvem Grafitti. Na internetu je k zhlédnutí. Pro děti ovšem nikoliv. Woodkid/Lemoine je také držitelem několika cen z prestižního reklamního festivalu v Cannes a v neposlední řadě je vyhledávaným tvůrcem videoklipů. Jeho služby využívá první liga showbyznysu – Moby, Katy Perry, Taylor Swift, Lana Del Rey, John Legend.
První album vydal Woodkid až ve třiceti letech! Vyšlo vloni a má název The Golden Age. Odsud tedy zmiňovaný úryvek, o končících zlatých časech. Woodkid je perfekcionista nejen za kamerou, ale i při skládání. Je mistrem emocí, což u režiséra není nic překvapivého, že? Svůj „tvořivý plán" opírá o přesný výběr nástrojů, které nejlépe pocit, či emoci vyjádří. Jeho hudba zní filmově – subtilní linku smyčců nebo klavíru střídají epické melodie za podpory dechové sekce. V katarzi rezonují obří bubny, jež se mísí s elektronickými nástroji a samply. Výsledek je mimořádně působivý. Pokud Woodkid tvrdí, že dělá popmusic, pak velmi nápaditou a mnohovrstevnou. The Golden Age je konceptuální projekt s autobiografickými prvky. Woodkid vzpomíná na období, kdy skončily bezstarostné, tedy zlaté, časy dětství. Vyprávění spočívá ve fragmentech, v pocitech, v symbolických obrazech. Je to černobílý svět, alespoň tak lze soudit z videoklipů, kterým se z pochopitelných důvodů skladatel/režisér věnuje osobně. Z alba zatím existují čtyři videoklipy: Iron,
I Love You, Run Boy Run a titulní The Golden Age. Pokud chcete více poznat umělce Woodkida, pokud chcete více pochopit, o čem vypráví a jakým způsobem vypráví, shlédněte je.
Jak už bylo zmíněno, Woodkid dnes vystoupí před lyonským publikem. A protože koncertuje doma, doprovodí ho Lyonský národní orchestr! Až na výjimky zazní všechny písně z dosud jediného režisérova hudebního počinu The Golden Age.
Show tohoto Francouze s velkou kšiltovkou už dostala ocenění Les Victories de la Musique, což je francouzský ekvivalent americké Grammy Award pro nejlepšího jevištního umělce. I přes tu jeho nesmělost.
(Česká televize)
Recenze (6)
V titulcích pořadu uvedeno: český i originální název Woodkid & l'Orchestre National de Lyon; režie Fabien Raymond. ()
Nemůžu si pomoct a předem se omlouvám fanouškům tohoto bezesporu originálního umělce, nicméně na celém tom koncertu mě fascinovalo všechno jenom ne Woodkid - ten zpěv se mi prostě vůbec nelíbil, přišlo mi, že všechno to táhne orchestr, efekty a ostatní spolutvůrci na pódiu..tři hvězdy právě za to zmíněné.. ()
Fantastický. Na koncerty nekoukám, ale u Woodkida jsem kvůli jeho videoklipům udělal výjimku a je to fantastický. Woodkid jakoby celou dobu nevěřil, že ho publikum takhle žere a často se stává, že je vyvedený z míry. Je to příjemný a bezprostřední. Efekty ve spojitosti s hudbou jsou skvělý. Co se dá udělat jen za pomocí světel. Poslední půl hodina je velká jízda. Woodkid má dalšího fanouška. Tohle je mocný. Tleskám. ()
Tohle je zkrátka bomba. Takhle epický koncert jen tak k vidění není. Obdivuji Woodkida za to, jak popularizuje klasickou hudbu smícháním s moderními prvky. Obzvláště se mi líbí jeho práce s bubny, které navozují pocity velkoleposti, ale i jisté živočišnosti v dobrém slova smyslu... ()
Som veľkým obdivovateľom toho, čo robí Yoann "Woodkid" Lemoine s hudbou a ešte väčším obdivodateľom toho, ako ju podopiera ostentatívnou vizuálnou reprezentáciou. I preto som si nemohol nechať ujsť šou, ktorú rozpútal na pódiu v rodnom Lyone. Live performance ponúka unikátny pohľad za masku originálneho umelca, ktorá mi ešte silnejšie (napriek dojmu, že minimálne v dvoch skladbách spieva o jednu úroveň horšie, než je tomu na štúdiovch nahrávkach) priblížila jeho široký hudobnícky záber a prvotriedne multižánrové piruety, ktoré sa vinú skladbami jeho uskupenia. Album The Golden Age, s ktorým získal celosvetové ohlasy a dostal sa do širšieho povedomia, je pokračovateľom trendu nastoleného už v singli Iron. A práve ten je v spojení so svetelnou šou, projekciou na plátno a nadšením na pódiu i všade okolo neho vrcholom veľkolepého vystúpenia. Neobmedzuje sa však na prosté predohrávanie známych vecí naživo, ale ozvláštňuje ich zapojením živého orchestra. Výnimočná je pritom predovšetkým pasáž, v ktorej spolu súťaží moderná elektronika a klasické sláčikové a dychové nástroje. Jediným záporom teda ostáva občasný výskyt falošných tónov v Lemoinovom hlbokom zastretom hlasovom prejave. Lebo je verejným tajomstvom, že "Woodkid spievať vie, ale skutočne nespieva". 90% ()
Reklama