Krutý a výjimečný

Nejlepší je se vykašlat na čtení jakékoliv synopse a pustit si to. Bez jakýchkoliv informací o ději. Ale jak pak mám napsat komentář, že jo, ehm.. Snový, temný příběh o vině, trestu, očistci duše, který je v první řadě výtečně natočený a za tu hodinu a půl jsem se nenudil ani na vteřinu. A jak nad tím přemýšlím, tak mě napadají samé superlativy, je to prostě skvělej film, jeden z mála, který je zároveň bez problémů divácky nenáročný, ale stejně tak má jasnou myšlenkovou vizi (a i když označení žánru "Psychologický" zrovna nemusím, tady to sedne jako Kraken na čajovou párty u Cuthullu). (17.09.2017)

Mystifikační agitka na objednávku pekla, která má zabránit sebereflexi za života a tím zajistit pravidelný přítok duší, neb tam kupodivu nemají téměř do koho píchnout... ale nenechte se mýlit, co peklo schvátí, to nenavrátí! Dervisevicova procházka peklem je přirozeně jen další z teorií, ovšem s naléhavým, staronovým poselstvím - nic není jak se zdá a vlastní mínění o nás samotných už vůbec ne. Pro ty, kdo se nechají obloudit, že i po smrti lze leccos napravit, mám taky dobré zprávy - v kotlích se už nikdo nevaří, tresty jsou mírné a probíhají formou podpůrných skupin, jen ten stereotyp bude trochu otravný, vzhledem k době pobytu... Nebylo to vůbec špatný. (04.03.2015)

Zpočátku to vypadá jen na takový škodolibý a mstivý filmík od nějakého nasraného bezvěrce, který chce světu ukázat jaké je ten pámbu sadistické a nespravedlivé hovado. Ale časem je všechno trochu jinak, a pak ještě jinak a... a nakonec to skončí tak nechutně nasládlým hepáčem, že bych z něho zvracel, kdyby mi nebylo líto vyblít tak dobrou večeři. Ale každopádně takhle zajímavá zápletka se v kanadských béčkách určitě nevyskytuje často, takže bez váhání čtyři. Jen si neodpustím krátkou filosofickou úvahu: Kdyby člověk přijal nějaký posmrtný trest s radostí a s uspokojením, protože uzná že si ho zasluhuje a potrestaný si být vlastně přeje, tak už by to potom nebyl žádný trest a jeho pokračování by nemělo smysl, protože člověku by se ono trestání vlastně líbilo a tím by se z trestání vlastně stala slast. Tak to ne vážení, zákon karmy se takhle snadno ojebat nedá! (12.05.2015)

Stane sa občas, že sa mi v kapse nožík otvára kvôli nejakému kreténovi. Žiaľ (ešteže tak) ten nožík sa neotvorí, bo by som mohol mať problémy so zákonom, alebo by som mohol dostať po držke. Kvôli týmto bezmocným momentom musím na chvíľku odbehnúť do svojho imaginárneho sveta, v ktorom sú moje obete mučené vykrúcaním bradaviek, uší, nosa a penisu predovšetkým. Potom sa ich pýtam, či im mám odrezať nohu, alebo haxňu. Varlatá im tuningujem vo zveráku, kotlety im prehadzujem z jedného ucha na druhé....tieto predstavy ma veľmi uspokojujú, a hneď mi po nich naskočí úsmev sladký ako med. Také peklíčko by sa pridalo aj v reáli, ale predsa len dlho mučiť týchto baranov by po čase omrzelo... ale také psychické mučeníčko, to je zas iná šálka kávy! Pekne krásne každý deň... až by si obeť priznala svoju vinu : "Tak mi treba, zaslúžim si to, nemal som "ho" štvať! =( " Cítite to? Tu úľavu? Cítite ten krásny pocit zadosťučinenia? Pre mňa je to zaujímavá téma, takže film som celkom pekne strávil. (03.04.2015)

Na takový výsledek inspirace svým nejznámějším románem by byl Fjodor Michajlovič nepochybně hrdý. Novátorské, hloubavé pojetí rozpitvává následky zločinu. Geneze vztahu k vlastním činům je výborně načrtnuta i díky Dervisevicově mimořádné schopnosti zkratky, u níž by zřejmě uznale pokýval hlavou i Hitchcock. (09.03.2023)