JASON_X

Bytostně nesnáším nervní a vyzoomovanou ruční kameru. Stejně tak nesnáším i hysterický střih, který ji často provází. A taky mě nebaví, když hlavní "hrdina" dostává neustále přes držku, neb se to prudce neslučuje s mou představou virtuálního archetypálního hrdiny, ať už filmového či comicsového. Ale našemu hrdinovi možná pomůže, spojí-li síly s indickými tranďáky (hidžry) a pokusí se s jejich pomocí nejenom pomstít svou zavražděnou matku, ale i utnout hlavu hydře vzmáhajícího se politického klerofašismu, personifikovaného tu vrahounským policejním náčelníkem a zlovolným hinduistickým guruem... Hm, takhle to zní asi jako strašlivá sračka, viďte, ale není to nakonec taková hrůza. Indické prostředí je fajn, Patel taky, příběh je víceméně slušný, akce jakbysmet... Takže nezbývá než litovat, že je to celé tak hovadsky natočeno.

Mám rád krimithrillery, ve kterých jsou všelijaké podrazy a zvraty a překvapení a vzájemná podezřívání se a zrazování se, a ve kterých nakonec zvítězí nějaký nenápadný a charakterní maník, který všechny grázly přečůrá a sbalí všechny prachy. A i když má tahle komorní gangsterka ze Severozápadu trochu kostrbatý scénář a ani klíčoví herci nejsou do svých rolích typově příliš vhodní, pozitiva v ní myslím převažují. Třeba taková ta správná venkovsko-gangsterská retro atmoška, která mi připomněla obdobná VHSková béčka z devadesátek. Nebo hodně povedená hudební složka, udržující svou zlověstností diváka v napětí a očekávání. Ale nic naplat, Coeni to fakt nejsou, takže chvílemi zvažovaná čtvrtá hvězda zůstane u mne.

Ty časy, kdy sousloví "kanadský film" bylo synonymem pro nezáživnou podřadnou filmovou produkci s televizním lookem, jsou už dávno pryč (jak jsem tu ostatně už několikrát psal). A touhle vytříbeně úchylnou černou komedií to Kanaďani potvrzují. První twist čtvrt hodiny po začátku mi parádně vytřel zrak. A nestačil jsem se pak divit, jak a jakým směrem se děj pomalu rozjede. A druhou překvapivou ťafku jsem dostal v závěru, takový konec jsem nečekal. A popravdě si ho ani nepřál. Ale co už, filmy holt nemusí vždycky končit tak, jak si přeju já.

Scénář sice nepsal žádnej lumen, ale vypnete-li trochu mozek a rozhodnete se být shovívavými k nízkému rozpočtu, poloamatérským hercům a mizerné ruční kameře, čeká vás vcelku záživný "televizní" thriller o tom, že když jde o prachy, kamarádství jde stranou. A moc mě potěšila závěrečná pointa, myslel jsem, že záhadný cizinec bude ..., a on byl zatím ..., to jsem nečekal.

Objektivně oceňuju snahu tvůrců o neotřelost ba originalitu, ale subjektivně mě film bavil postupně míň a míň a ke konci už vůbec, a tak dávám podprůměr a hážu ho do koše a ne na exterák. Tahle zápletka i s pointou by se bývaly v pohodě vešly do jednoho trochu delšího kraťasu, a nebylo třeba diváka sto minut týrat tak zbytečně zdlouhavým příběhem. A že hlavní postavou byl navíc nesympatický pitomec je už vcelku vedlejší.

Jsou filmy, které začnou pěkně zostra, ale brzy vystřílí svou nejlepší munici a pak už jen postupně slábnou a skomírají k nijakému závěru. A Immaculate je jejich pravý opak. Zprvu nepříliš záživný a tuctový soft horrůrek z ženského kláštera, s nepříliš důvěryhodnými řádovými sestrami a nepříliš přesvědčivou holčinou v hlavní roli, se postupně rozjede v parádní brakový krvák s parádně brakovou zápletkou, který graduje až k parádně brakovému rozuzlení. No, tedy ke konci v katakombách se napětí i tempo bohužel trochu vytratí, ale poslední scéna vše napraví, haleluja.

Podaří se šerifovi a jeho synovi dopadnout uprchlého vězně, který ve floridských močálech zmutoval v pololidské monstrum a vraždí obyvatele blízkého pokojného městečka? Souvisí tahle strašlivá mutace s jevem zvaným krvavý příliv, nebo jde jen o příšernou shodu okolností? Může za to klimatická změna? Jde o varování Matky Přírody? Co na to Gréta? A která ze dvou lepých děv nakonec užene šerifova syna, špatně naklonovaného mladšího bráchu Legolase? Prudce sexy laborantka, která je ovšem tak trochu frivolní koketka, nebo též milá a hezká, ale zároveň i seriózní televizní reportérka? Nechte se překvapit. Prozradím jen, že se samozřejmě jedná o dalšího zástupce z rozsáhlé množiny filmů, které jsou tak strašlivě hloupé a špatné, až jsou vlastně roztomilé a zábavné. Některé scény už jsou skoro na hranici jakéhosi dadaistického bizáru. Ale dost možná jde o rafinovaný tvůrčí záměr, posuďte sami. Každopádně mě to určitě víc bavilo než nebavilo, takže moje hodnocení je jasné. Mmch. pro zajímavost na IMDB momentálně 5,0 z 10.

Anotace zněla lákavě, "další divná úchylárna, paráda", říkal jsem si. Ale na nějaké ty sliny a exkrementy skoro zapomeňte a ani té krve nebylo mnoho. To spíš takhle nějaká ta sociální satira a podobenství a symbolismy a jinotaje nebo podobné intelektualismy a náznaky. Pro středoproudaře a festivaláky možná syrový thriller plný explicitního násilí, neotřelý a originální, pro otrlé a cynické sjížděče opravdových plnotučných horrorů a thrillerů jen takový hodně slabý thrillerový odvar, říznutý trochou komediálna a mysteriózna.

Zatímco Planeta Česko mě před pár lety příliš neoslovila, jak tedy aspoň soudím podle mého starého komentáře, Planeta Praha mi sedla výborně. Možná hlavně proto že jsem z Prahy, že většinu ve filmu použitých lokací důvěrně znám, a že Macháčkův hlas se mi neprotivil tak, jako pisklavý hlásek Hádka. Samozřejmě už dlouho vím o muflonech v "Krčáku", o nutriích na Vltavě a Rokytce, o volavkách v ZOO, o strakách a veverkách v parcích a podobně, ale třeba plchové v ptačí budce, mravenci otrokáři u parkoviště, břehule ve výkopu nebo slípky na stromech nad Vltavou pro mě byli zajímavými novinkami. A možná, že až budu zase někdy v létě křoviňákem osekávat zarostlý chodník a nadávat jak ten prevít plevel zase všude roste, vzpomenu si na závěrečný krásný časosběr jarních pampelišek deroucích se z rozpraskaného starého asfaltu.

Původně jsem si od filmu sliboval jen něco málo melodického paňdžábského popíku v moři melodramatických bollywoodských stereotypů, ale on má kupodivu i docela nečekaný přesah. Nejenže kontroverzní a rozporuplný Čamkila byl sám o sobě hodně zajímavou osobou, která si určitě zaslouží svůj celovečerák, ale divák se přitom mrkne i do zákulisí béčkového indického showbizu, dozví se leccos o vztazích uvnitř sikhského společenství a bude možná tak jako já překvapen absencí obvyklých infantilních přepjatostí a jiných bollywoodismů, kterých jsem se předem tak trochu děsil, a naopak potěšen na indický film neobvyklou vážností a seriózností. A tak namísto proklikávání od písničky k písničce jsem se zájmem a diváckým uspokojením zkouknul každou minutu stopáže, byť lehce přepálené. A nějaké Čamkilovy songy si hned postahuju na flešku do auta, melodie jsou hodně chytlavé a textům naštěstí rozumět nebudu.