poster

Několik Let (studentský film)

  • anglický

    Lets Block

    (festivalový název)

Dokumentární

Česko, 2014, 47 min

Scénář:

Martina Malinová
  • Ony
    *

    Brožovy blokády i film o nich jsou tak zoufalé, že mám obavy, jestli nepůsobí kontraproduktivně.(28.10.2014)

  • Radko
    ***

    "Koukni se prosim Tě, na fejsbúk na konexe, tam je odkazovaná skupina, která se jmenuje Ne prasečí farmě, jo?". Tak jo, prečo nie. K ústrednej téme: zachovanie pamäti miesta s pohnutou históriou je úctyhodné. Keď sa miesto uchová, je tam cítiť energia: krvavá a zlá alebo príjemná a normálna. Záleží od udalosti, ktorá miesto formovala. Keď na mieste pôvodnej stavby vznikne v budúcnosti čosi iné - napríklad farma na výkrm ošípaných - nič sa nedeje. Veď pamätník možno postaviť aj inde, nie je nutné búrať objekty. Vtedy totiž už energia neprúdi - pôvodná sa zmieša s energiou nového objektu aj s jeho prípadným zbúraním. Proste magľajz, nie dôstojný odkaz. Aktivista z filmu má úplne iný názor. Je za likvidáciu prasačinca a za súčasnú garanciu práce ľuďom, čo v ňom robia. Úmerne dôležitosti a významu jeho snahy sa dostaví príslušný počet demonštrujúcich, blokujúci farmu aj cestu, ktorú za vojny postavili cigánski obyvatelia koncentráku. Traja, či šiesti - neviem, tak nejako. Výsledkom je zúfalo pôsobiaca akcia s ešte zúfalejším cieľom. Správanie demonštrantov miestami komické, napr. blokáda cesty s nápismi na transparentoch, ktoré nič nevysvetľujú. Pán Miroslav Brož publikoval viacero skvelých článkov o cigánoch. No v zdokumentovanom prípade sa zdá byť jeho snaha mrhaním energie. Ľudia sú však rôzni a majú rôzne koníčky. Osobne sa dokument páčil práve pre paradox spočívajúci vo veľkej zanietenosti organizátora, ktorú nedokáže preniesť na iných. Zaujímavé bolo aj, že dnes i ten najmenší miniprotest má mediálne zmapovanie. To často vytvára pri mediálnom spracovaní pomerne falošný obraz o dôležitosti protestu. Snaha odfotiť akúkoľvek akciu vyznieva smiešne - aj tu, aj pri väčších demonštráciách - pretože vedomie fotografovaného objektu (demonštranta, policajta) sa vedomím jeho zachytenia mení a správa sa inak. Tatam je spontaneita demonštrácií zo 60. rokov. Dnes všetko stráži internet (rozšírime správu, facebook), kamery a aparáty, koncept demonštrácie s dôrazom na humanitu či dodržiavanie predpisov. Všetko je potrebné dôkladne pripraviť a prediskutovať, poslať tlačové správy. Všetky demonštrácie a protesty sa tak rozlievajú do jednotvárnej automatizovano naprogramovanej masy. Programujú sa aj predpokladané konflikty s protistranou a políciou. Okolo všetkého sa slovne žongluje a právnicky slovíčkári. Práve toto udržuje systém pri živote. Pritakanie jeho nezmyselným pravidlám. Exluzívne sú potom tie akcie, kde potencionálne dochádza k fyzickému stretu alebo inému zásadnejšiemu porušeniu zákona. Preto sú v hľadáčiku médií náckovské pochody za slušný život, ktoré napadne nejaká Antifa a pod. Preto sú interesantné zábery radikálov podpaľujúcich autá a hádžúcich molotovy do okien polície. Ale už aj tam je v pravdepodobnom mieste stretu záujmov často viac reportérov a foťákov ako demonštrantov.(31.8.2015)

  • RickyFitts
    *

    Stoupl bych si tam s nima, ale angažovanost filmařky je vždycky na škodu, film není schopen kriticky reflektovat činy hlavního představitele a je spíše nechtěným dokladem o smutné impotenci českého aktivismu...(30.11.2014)

  • conejo
    **

    S tímhle filmem mám opravdu problém. Právě jsem si ale přečetla recenzi Terezy Reichové a musím uznat, že podle toho, jak záměr filmu popisuje, ho na mě splnil: naštval mě, jako dlouho nic, a vyprovokoval takřka celodenní festivalovou diskuzi mezi mým okolím a kamarády o tom, jak kdo film vnímal. A opravdu si nejsem jistá, zda je to chyba (anebo záměr:) na straně autorky, že film je částí lidí čten jako řekněme klasický český vtipný (i když o vážném tématu) dokument, kde se smějete hlavnímu protagonistovi, jeho právě ne nejpřesvědčivějšímu projevu a slabé argumentaci, zoufalé organizaci akce, která je ve finále tragikomickou groteskou a dokladem, že demonstrace typu "přivážeme se k ..." poněkud postrádají smysl (tak jsem film vnímala v průběhu já). Ale on ten film je více o pasivitě lidí, nás všech, kdo s chutí podepíšeme online petici, ale že bysme zvedli zadek a šli na demonstraci, to ne. Otázka je, zda to dokládá nezájem lidí o tohle téma (tzn. že je někde na místě koncentráku prasečák jim přijde vedle ostatních důležitějších problému podružné) anebo současný "pasivní aktivismus", nebo špatně zorganizovanou akci? A proč se vůbec bavit o tom, jak to kdo zorganizoval, nebo jak to kdo zaznamenal na kameru... nemělo by jít spíše o téma? O to, že teda chceme ten prasečák zbourat? Hned po filmu ve mě tlakovalo naštvání z toho, jak je film "odfláknutý" (v podstatě sledujeme hlavně prázdnou silnici a recyklovaný záběr na jeden roh prasečáku), proč nevíme více informací, proč tam nedostali více lidí. A zároveň touhu pochopit tyhle idealistické aktivisty, kteří navenek působí dojmem "přivazovačů" stavějících se do pozice zneuznaných osamělých bojovníků za zlepšení světa, ale zároveň jim chybí trochu reálnější pohled na věc, snaha svůj ideál promyslet a pokud ho chci realizovat a ne ho jen pokřikovat, tak pro to udělat něco reálného. Takže mě to opravdu dovedlo ke studu nad tím, že o aktivismu vůbec nic nevím, nevím, s čím se musí potýkat a že my pasivové se jim jenom smějeme a přitom se ani nepokusíme alespoň o to, o co oni. Chápu to tak, že záměrem autorek je vypustit "něco" a pak to nechat žít vlastním životem - hlavní je diskuze, totální bourání hodnot, donutit člověka obhajovat svůj postoj a argumentovat. Tzn. formální podoba filmu je naprosto vedlejší. To mě taky hrozně štvalo, předpokládám, že šlo o frustraci z vyvedení z konceptu a "dokumentárního" očekávání (ostatní FAMU dokumenty přece jen formu a obsah vyvažují tak na 50:50, nebo 60:40 :). Nevím jestli sbírat odvahu a s novým pohledem se na film podívat ještě jednou.... možná ale bude více funkční něco si o problému přečíst.... Doporučila bych film jako "iniciační moment", ale bez festivalového ducha a diskuse po filmu to asi nemá moc smysl...(5.11.2014)

  • pagacova
    **

    Pro mě to byl film o aktivismu na n-tou. Oceňuju nadšeni a myšlenku, za kterou autorka dokumentu i pan aktivista bojují, ale i přesto je pro mě dokument spíš důkazem o tom, že kromě šlechetných cílů je dobré volit i vhodné prostředky...(28.10.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace