Míň je víc

Nejedná se vůbec o špatný nápad, ale na to, jak je hra složitá jsou výhry opravdu směšné - buď má soutěžící obrovské štěstí a trefí se do tzv. nulové odpovědi, pak vyhraje "úžasný" jackpot - pár desítek tisíc, anebo - a to je pravděpodobnější -vypadne. Marný je pak optimistický úsměv na tváři moderátora. Nepotěší zřejmě ani slova útěchy: "Bylo to opravdu napínavé... Sice nevyhráváte, ale doufám, že jste si to užili !" (12.05.2015)

Dobrý den, jsem Jirka z Jihlavy a 14.1.2014 jsem viděl Míň je víc poprvé. Formát soutěže mi připadal nezáživný. (Otázka: Fináloví soupeři Ivana Lendla? Odpověď: Měčíř, Mc Enroe a [kerouak]. Dotaz moderátora: A jste si jisti, že ten poslední je tenista? :-) ) Ale 15.1. se úroveň pořadu rapidně zvýšila :-) Kolik lidí ze sta uhádne díky komu? (14.01.2015)

Trapnost soutěže dobře demonstruje finálová otázka z 15.1. - Film - Sergio Leone. Hráči uvádějí snímek Pro hrst dolarů navíc, což není správná odpověď. Leone režíroval buďto film Pro hrst dolarů anebo Pro pár dolarů navíc. Je to slovíčkaření, ale je to důležité. Grafika nám pak sama ukazuje změnu z Pro hrst dolarů navíc na Pro pár dolarů navíc. Hráči neříkají nic, moderátor dělá, že si ničeho nevšiml (možná se domlouvali a bylo to vystřiženo - nicméně z diváka si ČT dělá dobrý den). Holt ani sympatický a neotřelý moderátor nezachrání tuhle špatně vymyšlenou, pomalou, táhlou, nedoladěnou, nejasnou a nenapínavou hrůzu. Vraťte zpět do tohoto vysílacího času skvělý AZ kvíz nebo se tu i vykakám a bude to pak jasné. :) (14.01.2015)

Viděl jsem možná polovinu dílů, ale jako soutěžní oddychovka to nemělo chybu. U TV sis mohl zahádat se soutěžicími. Občas mohli udělat prostřihy jakým způsobem probíhali ankety, když se ptali 100 lidí z lidu. Evidentně se museli ptát daleko chytřejších lidí než u Nikdo není dokonalý, kde paní u zeleniny neví, zda jablko roste na stromě. Nejlepší část byla finálová otázka, někdy musel být člověk kapacitaaa. (11.02.2016)

Je třeba si chránit prdel! Soutěž, jejíž princip jsem doposud nepochopil, i když mně byl padesátkrát vysvětlen, uvádí prvotřídní bukvice s dolíčky jak Zagorka po operaci mrdu. Nechápu, v čem má divák spatřovat zábavnost soutěže. Rozhodl jsem se, že se pokusím soutěži přijít na chlup přímo na místě. Podal jsem přihlášku do soutěže a po náročném castingu, kdy mně v předsálí rvali do prdele postupně ředkvičku, banán a květák, jsem prošel, až mně v prdeli uvízl patizon a bez vymazání plechu. Byl jsem na sebe pyšný a brány soutěže před televizním národem jsem měl otevřené. Uvelebil jsem se za soutěžním stolkem s tím, že mě žádná z otázek nezaskočí. První zádrhel přišel, když jsem se napil z květináče na stolku, ve kterém se vznášel kondom s chomáčem ochlupení, čehož jsem si všiml později. Co mrdka nechtěla, hned první otázka souvisela s ohanbím. Moderátor mně položil záludnou otázku, kolik má na péru chlupů. Pekelně jsem se soustředil, vydedukoval jsem podle matematického vzorce odmocninu z pěti chlupů na jeden kilometr čtvereční, z jednoduché rovnice jsem si odstranil závorky, sečetl jsem všechny filcky na chlupech a výsledné číslo jsem vynásobil dvěma dolíčky buzny moderátora. Vyšlo mně 3333 vystříkaných čísel do každého soutěžícího. Sám jsem byl překvapen, když se usmívající buzík zatvářil spokojeně a moji odpověď označil za správnou. Princip soutěže jsem sice stále nechápal, ale hned napoprvé jsem uspěl. Jenže moderátor se na mě culil dál a nepřestával. Mrštným pohybem se dostal za moje záda, pevně mě objal a šeptl do ouška fatální větu: "Když ti to hádání tak krásně jde, poznáš co je to mít v díře Smetanu, kočkodane!" Napětí okamžiku ze mě udělalo na chvíli sochu, ale vzápětí to ze mě opadlo. Zaradoval jsem se a radostně jsem se optal, jestli mě bude píchat Emma Smetana. V tu chvíli jsem ztuhl hrůzou a orosil se i na intimních partiích, neboť jmenovaná moderátorka pracuje v jiné televizi. Věděl jsem, co přijde. Cukrouš se jmenoval Jan Smetana a už se do mě chystal šroubovat kolibříka. Chytře a uvědoměle jsem sílu okamžiku přerušil tím, že zatím padla jen jedna otázka. Zoufale jsem se natáhl až k protilehlému moderátorskému pultíku. S rukou Saxány jsem uchopil list, na kterém bylo znění druhé soutěžní otázky.Ta zněla: Kolik měří pyj moderátora Smetany. Dobře jsem věděl, že musím odpovědět míň, aby to bylo víc. Vyhrkl jsem, že jeho kanón měří 1 cm. Zavřel jsem oči a stáhl půlky. Nic se nedělo. Asi po minutě jsem se otočil a studio bylo prázdné. Později jsem se dozvěděl, že jsem se stal vítězem a úspěšně jsem přestál Smetanův šroubing péra do kotlíku. Nechal mě být. Sice jsem princip soutěže ani po jednapadesáté nepochopil, ale zasoutěžil jsem si jak se patří. 0% (23.06.2015)