Le Pistonné

Věk hlavního hrdiny mi byl hodně blízký, téma povinného narukování mládence do armády už naopak coby příslušnikovi mladé generace trochu vzdálená. Nemohu tedy posoudit, nakolik Posila zobrazuje dění z vojenské služby věrohodně, nicméně podobných komedií z vojenské služby jsem už v minulosti viděl několik z domácí tvorby a skoro se mi chce říct, že mimo marockého prostředí v části filmu tato francouzská obdoba zpomezí nich téměř ničím nevyčnívá. Jde více méně o volný sled různých veselých nebo minimálně vesele laděných příhod z výcviku vojenské služby, mezi nimiž jsem ne vždy našel plné sympatie k humoru ve stylu vojáci s velitelem oslavují a vzájemně si vylévají během zpěvu celý šampus na hlavu. Naštěstí film po celou dobu příjemně utíkal a komedii vystřídalo i menší drama vzájemného stesku Clauda po domově a lásce / rodičů po synovi, což na mě tady zapůsobilo asi nejvíc. Filmu nemám moc co vytýkat, ačkoliv nezlobil bych se, kdyby přišel s větší myšlenkou. Jinak je skvěle natočen a obsazen, i tak jsem ale po Tátovu kinu ze stejného roku očekával od Claude Berriho ve spolupráci s Yvesem Robertem (byť tentokrát nakonec jen ve vedlejší roli) mnohem silnější zážitek. Slabší 4*: [75%] (18.12.2021)

POSILA...Veselé historky nladíka z vojenské prezenční služby v Maroku. Nic moc.(50%) (30.03.2023)

Film navazuje na autobiografický snímek režiséra Claude Berriho "Le vieil homme et l´enfant" (1967), který byl u nás uváděn pod názvem Pépé a Claude. Mladý Claude vyrostl z malého devítiletého chlapce v muže a musí rukovat. A jelikož se příběh odehrává v roce 1955, čeká ho po výcviku přesun do Maroka a boj proti osvobozeneckému hnutí. (24.09.2019)