Dellamorte Dellamore

Mimoriadne uletený výlet do záhrobníckeho prostredia, pri ktorom i Jacksonov Braindead pôsobí mainstreamovo. Samozrejme nemyslím množstvom krvi, o ktorú tu vôbec nejde, ale o autorskú štylizáciu, ktorá tu prekvapivo nepôsobí lacne ani smiešne a má svoju osobitú, sympatickú poetiku. Záležitosť pre veľmi úzku divácku obec. (28.01.2008)

Dellamorte Dellamorte poukazuje na Jacksonove skoré ranné filmy, ale to len preto, aby nás to zmiatlo a vyviedlo z rovnováhy. Tento film síce obsahuje dve nebezpečné línie medzi dvoma zriedka odlišnými tretinami a hlavne oto tu ide. Kým prvá polovica rýchlo stúpa, tá druhá sa akokeby uberá a znovu sa vráti do pôvodného stavu. Režisér Michael Soavi sa nebál riskovať a urobil len dobre že dej umiestnil na cintoríne uprostred temných nočných tvorou, ktorý vždy za splnu mesiaca vychádzajú zo svojich hrobou a tichulinko sa blížia k svojmu hostiťeľovi. Tým hostiťeľom není nikdo iný, než náš Francesco Dellamorte, ktorý si dal za cieľ ochraňovať cintorín a zabíjať mŕtvych zombíkou. Tých je tu nesmierne veľké množstvo a samozrejme aj pekne nakrútených gore scénok, pri ktorých budete len premýšľať a spomínať na rôzne iné filmy v tých časoch akými boli Evil Dead 2, Bad Taste a Braindead. Ak ste fanúšikom talianskych chuťoviek, odporúčam vám nečakať a rovno si film Dellamorte Dellamorte zohnať, sklamaný určite nebudete 80 percent. (23.12.2009)

Ááách... ten Soavi - znalý mág velice plodné italské hororové školy. Jsem uhranutá tím místem "Buffalora", která dokáže navodit slastně dráždivý pocit. Fascinuje mě ponurý hřbitov za noci, přes den téměř idylický. "Francesco Dellamorte"... semknutý poutem věčným, zadumán, vzápětí plný života posílá "mrtvé" zpět kam patří. Udivující vážné hovory se "SMRTÍ"... i okouzlení jedinou bytostí tak žádoucí, je totiž dokonalá..."ONA"... stále vracející se. "Gnaghi"... věrný pomocník, nazývaný hlupákem (pozvracet starostovu dceru, jak směšně stupidní), ale v skrytu duše obohacený čímsi zprvu nedefinovatelným, co ti ostatní nevidí, jeho jediný hřích, obžerství je pro něj způsobem zapomnění, útěk před zhoubou temnoty, která čiší z každého koutu. Stačí jen otevřít a vstoupit do "KOSTNICE" ... mrazivé, obestřené pavučinami, čpící zatuchlostí, přitom tak lákající... ano je to tady. Již navždy lapena. (11.09.2009)

"Nemůžeme, já jsem naživu a ty jsi mrtvá." - "Já nemám předsudky, můj milý." Divým se upřímně, že snímek má zde tak kladné hodnocení, jelikož i když je to označováno jako "gotický horor", tak do mainstreamového vyznění to má daleko (narozdíl od Vrány z téhož roku) a Dellamorte Dellamore je spíše pro užší a specifičtější publikum. Snímek přímo kypří mrtvolným, suchým humorem, jaký by člověk přesně čekal od někoho, kdo pracuje na hřbitově. Díky tomu také není humor jakkoli vyzdvihován nad ostatní dialogy a jakoby zapadává, což právě do snímku tohoto typu skvěle pasuje. Na Ruperta Everetta není velký problém si zvyknout a s jeho pomocníkem tvoří skvělou cynickou dvojku. Až surreální pojetí snímku dodává v místech až pocit jakési ironické básně o životu a smrti, nicméně u scének ála Ghost rider se musel pobavit myslím každý a když pak přijde ještě scéna se Smrtkou. :)) Moc milý snímek, ale ne pro každého a hlavně, chce na něj míti náladu, jinak nemusí až tak zaujmout. "Co děláš v televizi?" - "Rozkládám se, tati." (21.07.2013)

Nejkrásnější živá žena, kterou jsem kdy viděl... pronese okouzleně Francesco Dellamorte při pohledu na rajcovní, čerstvou vdovu... mno, ne že by po její smrti nějak prudce změnil názor... ale znáte to, kdo s čím zachází... Poněkud cynická, hodně morbidní, kapku perverzní a dost zábavná zombie alegorie s přesahem pro zasvěcené, mezi něž se nemohu úplně počítat, ale nevadí, s úlovkem pro účel promítání na vlastním pohřbu, kterým je úkol č. 1 v Challenge Tour Special - Filmový lov jsem určitě nestřelila mimo, přinejlepším bude veselo, přinejhorším dostanu ránu jistoty do palice :-) (01.06.2015)