Das Wachsfigurenkabinett
Waxworks
Obsahy(1)
Mladý talentovaný básník navštíví muzeum voskových figurín, ve kterém je vystavena spousta slavných osobností světových dějin. Majitel této atrakce ho požádá, zda by nenapsal nějaké příběhy o těchto zajímavých postavách. Mladý muž souhlasí a jeho zrak spočine na figurách Jacka Rozparovače (WERNER KRAUSS), Ruského cara Ivana Hrozného (CONRAD VEIDT) a Bagdádského panovníka Al-Raschida (EMIL JANNINGS). Pohled na tyto figuríny vyvolá v jeho hlavě představy, které vzápětí zhmotní na papír... a tak se před zraky diváka začínají odvíjet příběhy z dávných dob, ve kterých se odehrávají drásavé studie mezilidských vztahů - lásky, zrady, smrti... (caligari)
(více)Recenze (18)
Velmi zábavný povídkový film v expresionistických kulisách. První příběh chlípného kalify Harúna al-Rašída (no, chlípného - kdo by nechtěl mít 365 žen na rok, protože nenávidí stereotyp?) je rozpustilou vyprávěnkou hodnou zábavné divadelní hry. Bodově mi ji ovšem sráží velmi ošklivá pekařova žena, údajně "nejkrásnější žena Bagdádu", a přepálená stopáž - příběh zabírá více než polovinu filmu, a to na úkor temnějších povídek. Musím proto dát jen tři (a půl) hvězdy. Příběh druhý - o šíleném carovi Ivanu Hroznému - je už řádně temný a září v něm Conrad Veidt, který po somnabulovi Cesarovi vystřihl další skvělé "monstrum", tentokrát ukrutného cara. Hrůzná hostina, kdy Ivan diriguje zábavu, zatímco nevěstin otec leží opodál s šípem v břiše, stojí za to. Proč ale potom nemohl fiknout nevěstu, když chtěl? Proč se to v těchto starších filmech padouchům nikdy nepodaří? To mě mrzí a ubírám jinak skvělému příběhu půlhvězdu. Třetí povídka je nejkratší (cca pět minut), nejpropojenější s vypravěčem, který v ní sám vystupuje, a nejefektnější, co se expresionistických postupů týká. Skvělý zážitek kterému lze vytknout zbytečně krátkou délku a s tím související malou využitelnost jinak skvělého Wernera Krausse alias Jacka rozparovače (nebo Spring-heeled Jacka? Zdaleka nejde o tutéž osobu, verze filmu, kterou jsem viděl, si s tím však starosti nedělá. Kdo by měl jasno, nechť se mi ozve). Čili taky čtyři a půl. Následně stačí aritmetický součet a je jasné, že toto příjemné překvapení si silné čtyři hvězdy beze zbytku zaslouží. ()
Skvělá kamera, krásné expresionisticky pokřivené kulisy, pěkné kostýmy, dobří herci ... kámenem úrazu jsou bohužel příběhy. První z nich o Harunu al-Raschidovi je z nich nejdelší, nejnudnější a nejroztahanější. Má 45 minut, tedy více než ty zbylé dva dohromady a je z nich rozhodně nejslabší. Druhý o Ivanovi Hrozném se už povedl více. Má ponurou atmosféru a skvělého Veidta, ale i tak si myslím, že by neškodilo mu trochu ubrat délku. No a poslední surrealistický s Jackem Ripperem byl asi nejlepší. Z velké části proto, že měl jen pět minut. ()
„Kabinet voskových figurín“ je pojat jinak než jeho mladší američtí následovníci, ale přesto se jedná o film, který je hlavně díky svému provedení zajímavý. Pokřivené obrazy a krásné kulisy jsou prvkem, který vás dovede zaujmout, pokud máte trochu výtvarného cítění a necháte se ovládnout obrazy, které jsou prezentovány v rámci jednoduchého děje. Němci té doby uměly točit dobré filmy. ()
Třípovídková přehlídka kulis a kostýmů, která se ani trochu nepřibližuje velkým expresionistickým filmům své doby, přičemž zaostává především v atmosféře, kterou Kabinet voskových figurín prakticky nemá. Celkem nedávno jsem viděl o dva roky staršího Dr. Mabuse od Fritze Langa, který je i technicky mnohem, mnohem dál. Doporučím pozorně sledovat poslední tři záběry, ty jsou moc fajn. :-) ()
Nevím, mám z toho takové smíšené pocity. Filmy němé éry jdou u mne málokdy pod pě hvězdiček vůbec, ale u tohoto jsem chtěl dát i tři, protože ten první příběh, respektive část byla opravdu blbá. Až na kostýmy a herce, to je v celém filmu vynikající. Naštěstí to zachraňuje druhá polovina. Pro fandy němého filmu samozřejmě povinnost, pro ty co do těchto vod zabrousí sem tam bych doporučil raději něco jiného.. ()
Reklama