Turbo Kid

Až po přečtení dárkrobýkovo komentáře mi dochází, že jsem se měl asi o trošku více soustředit, místo všech těch hovadin, co jsem u ´filmu páchal. Sice teď vlastním perfektně depilované nozdry, kůži na patách hladší, než Hálovo pleška a spermie srovnané podle velikosti, pramálo však vím o všech těch kulturních odkazech, co se v turbo krávovině objevily. Maně si však vybavuji, že jsem se jednou pousmál a dvakrát nostalgicky vzpomněl na své béemixko, na kterém jsem tak frajersky smykoval. Tak. Podobně nicneříkající komentář by si zajisté zasloužil nějak zvýraznit, aby mezi ostatními vysloveně čněl. Jak jinak toho dosáhnout, než jej zakončit řadou fešných hvězdček? Tedy cenzuro maluj - pitoma, plantážník, česneková hlava, herbicidní xycht a Čvančarojc posraná celulitická noha! (06.10.2015)

Rozkošné postapo-splatter-retro-sci-fi vytvořené s velkou láskou k žánru, od fanoušků pro fanoušky. Absurdně brutální kreace, které se jen tak někde nevidí, prosakují do scénáře poslepovaného z těch neklišovitějších béček. Tvůrci v tom ovšem umějí výborně chodit a nějaké příběhová zákruta může diváka klidně i překvapit. Audiovizuál je na jednu stranu poplatný klasickým zapomenutým VHS klenotům z 80. na stranu druhou dokáže být (díky použitým filtrům a barvám) osobitý a nápaditý. Michael Ironside je boží a Laurence Leboeuf podivně znepokojivě přitažlivá. Parádní 4*. ____________p.p.č.: Tématicky podobný snímek Kung Fury zde sklízí takové ovace a tenhle kousek tu má jen 64%? (04.10.2016)

Si to představuji asi takhle: někde na Novým Zýlandu (nebo v Kanadě) posedávaj tvůrci, kterým je líto, že pan Kagemush už dlouho neviděl bejkárnu ve stylu Bad Taste, případně Braindead. A protože toho pan Kagemush vydrží mnohem více než před lety, tak k tomu rozvernému splatteru přidáme třeba ještě romanci (s naprosto dokonalou ňuňuňu robotkou) a všechno to nejlepší i nejhorší co nám vosumdesátky (a raný devadesátky) přinesly. Pak nějaký ten nadhled, bonbónek jménem Ironside a frky dosud neviděné. A co na to pan Kagemush,-co by , vrní. (17.07.2021)

Nebýt občasné bezradnosti a vleklého úvodu, byla by to dokonalá retro-brakovka ve stylu "Far Cry 3: Blood Dragon", byť teda jen s rozdílem, že víc čerpá z žánrovek pro děti a mládež, byť je doplňuje o střídmě (a díky tomu taky efektně) užitý splatstick. Hodně zachraňuje hudba, která jede v linii Power Glove soundtracku ke zmíněné videohře a dodává razanci i formálně pokulhávajícím, byť nápaditostí překypujícím akčním sekvencím. Pro diváky, kterým srdéčko zaplesá a očka se zalesknou nostalgií při pohledu na BMX či Powerglove, je to velká jízda. Pro ostatní už výrazně méně; prostě podle schopnosti rozlišovat jednotlivé stylové odkazy na pilíře 80s popkultury. Právě na to totiž tvůrci sázejí především, takže jejich výtvor vlastně představuje jen úžasnou poctu určité éře a jejím produktům. Na rozdíl např. od géniů z Astron-6 z nich nedokáží vytvořit něco vyloženě osobitého. PS: Spíše než variace na italské či filipínské madmaxárny vyznívá "Turbo Kid" jako gore parafráze autentického 80s pastiše "Solarbabies". Plus k tomu tvůrci přidali prvky a estetiku Pyunových low/no-budget cyborgáren, BMX bijáků (od "E.T." po "BMX Bandits"), ale i kupu inspirací a citací z polozapomenutého skvostu "America 3000". (10.02.2015)

Postapo, v němž koexistují vysoké produkční hodnoty a občasná filmařská beznaděj, nádherné lokace, stylové kostýmy a nevygradovaný děj, absurdní násilí, jednodušší humor a příliš vážný tón. A famózní hudba. Ve výsledku hrozná haluz, protože i když si Turbo Kid prostě plyne unylým tempem a nedokáže správně podat vtipy a napnout při akčních scénách, a vlastně vůbec působí, jako by dělal obrazový doprovod soundtracku od Le Matos, místo aby ten doprovázel film, bude vás bavit přímo úměrně vaší lásce k devadesátkám, MCčkům a VHSkám. A o to šlo. Plus jako vždy skvělý Michael Ironside, podmanivá (byť k vzteku odbarvená) Laurence Leboeuf a indianajonesovský Aaron Jeffery. Kung Fury nebo Manborg jsou vychytanější, ale i tohle si dám s chutí znovu. (06.06.2016)