Demokraté

Jedním slovem: skvělé! Právník z vládní strany by si zasloužil nominaci na Oscara za nejlepší herecký výkon, kdyby na tom nebylo smutné to, že to nebyl herecký výkon, ale realita. Oscara by si ale vlastně zasloužil i právník z opoziční strany za opravdu mistrné vedení vyjednávání od počátečního přihlížení vládní manipulace až ke konečnému vítězství (alespoň tedy v rámci možností). I když je otázka, jestli u zimbabwské opozice se dá vůbec použít slovo vítězství. Jak přesně vystihl Jacques1, nevědět, že je to dokument, dalo by se to snadno splést s kvalitním politickým thrillerem. Takovou vnitřní kvalitu dokument má i pro toho, kdo neví o Zimbabwe o moc víc, než že je to poslední stát v abecedě. A ten, kdo o Zimbabwe ví něco víc, si to vychutná ještě o hvězdičku více. Některé výroky Mugabeho i vládního právníka by se mohly tesat do kamene... (06.03.2015)

Demokracia po africky sa nám môže zdať zvláštna aj v pomerne civilizovanej africkej krajine, kde aspoň nie je žiadna vojna ani krvavé nepokoje. Môžu sa ľudia slobodne vyjadrovať, keď kritika prezidenta a vlády je zakázaná? Čo mi to len pripomína, aj v našej blízkosti sa týmto chceme inšpirovať? Predvolebné kortešačky a tvorba novej ústavy ma dosť nebavili a najviac informácií som sa dozvedel z medzititulkov, ktoré jediné objasňovali, čo sa deje. Pri záverečnom nadšení zo schválenia novej ústavy v demokratických voľbách by som bol opatrný. –––– Demokratický systém v Africe, to je složitá záležitost. Protože opozice chce vždy víc, než jí přísluší. –––– Žádný prezident by neměl být tak starý, aby ve své funkci zemřel. (22.11.2016)

Pre nás v niektorých momentoch obskúrne vykreslené, niežeby nami politické elity nemanipulovali, ale skutočne že sofistikovanejšími metódami. Prirodzením mocných je ale vládnuť, skrz mŕtvoly a pragmaticky. Tento dánsky dokument je minimálne exotickým náhľadom do zákulisia príprav novej ústavy v Zimbabwe, sleduje ciele a pohnútky Magubeho, opozície a reakcie obyvateľov z okolia mítingových kampaní. Ak by som sa nachádzal v mieste štábu so snahou zabŕdnuť do kauzálnych udalostí a ponúkať východiskové body, po náladách spoločnosti by som sa skrátka nezmohol na viacej. Ľud, pokiaľ v sebe nenájde kritickú sebareflexiu si nezaslúži na tácke akékoľvek vizionárske benefity. Tým nemyslím tie od MDC a jej záujmovú sféru, ale odstránenie apartheidu, demokratizáciu a odbremenenie hnisavých rán z vysokých poschodí. (25.11.2016)

Jak obvykle přistupuji k lidsko-právním tématům s velkou skepsí, někdy až odporem (nejsem zrovna typ člověka, kterého baví sledovat hodinu a půl srdcervoucí příběhy o chovatelích koz v podhůří Himalájí nebo o týrání dětí alkoholickými rodiči, asi jsem na tom moc cynický), tak z tohohle "jednosvětího" snímku jsem byl překvapivě nadšen. Je to taková napínavá reality show z politického prostředí, kde vás dokonce nechají fandit těm "zlejm", když chcete. Postavy jsou až překvapivě archetypální - idealistický opoziční právník, pragmatický vládní právník, charismatický diktátor, ze kterého až mrazí - ale přitom realisticky lidské. A kdo za tím chce hledat pohnuté lidské osudy, tak si je tam najde taky. Letos rozhodně nelituju, že jsem se na Jeden svět nechal ukecat. 9/10 (23.03.2015)

Zajímavé téma, které dostává v běžném zpravodajství spíše jen okrajový prostor. Oceňuji, že není pojato jednostranně jako boj opozice za dobro, ale vládní strana i opozice dostávají prakticky stejný prostor, čímž si divák může udělat komplexnější představu o celé situaci. Nejsem expert na politiku afrických zemí, takže nedokážu posoudit nakolik - i přes stejnou plochu pro obě nesvářené strany - autoři divákem manipulují volbou konkrétních záběrů. Ale narozdíl třeba od známé dvojice Remunda-Klusák, z jejichž dokumentů cílená manipulace a snaha dosáhnout předem určeného vyznění často jen čiší, u tohoto dokumentu jsem takovou manipulaci s nasbíraným materiálem nevnímal. Pokud to tedy tvůrci provedli, tak velmi šikovně. Díky za rozšíření obzorů. (06.01.2018)