Stále spolu

Ano, mnoho lidí pracuje, aby samozvaní profesionální rodiče mohli nakrmit ze sociálních dávek své koktající nesamostatné děti. Více Mlčochů rovná se zkáza společnosti. Dospělí kluci ze sebe sotva dostanou srozumitelnou větu a asi pouze čekají na večer, aby mohli za maringotkou masturbovat a myslet na spolužačku, kterou ze strachu v životě neosloví. Moc pěkná iluze rodiny. (09.12.2015)

Kdybych neměl možnost číst rozsáhlý rozhovor s Evou Tomanovou v Reflexu, měl bych tendenci posuzovat její dílko shovívavěji. Jenže právě v onom rozhovoru natolik odhalila svůj pohled na projekt, že výsledek považuju za fatální prohru. Na první pohled chybí dokumentu konfrontace. Jenže co si budeme povídat, pokud by režisérka vyvolala v panu Mlčochovi pocit ohrožení, pochopitelně by ucukl a z filmu by nic nebylo. Přesto se dalo postupovat odvážněji a nasbírat podstatně víc materiálu. Bylo možné vyzpovídat příbuzenstvo, sousedy, využít několikaměsíční odluky nejstarší dcery od šéfa rodiny atd. Eva Tomanová ale udělala největší chybu v tom, že se nechala, stejně jako zbytek rodiny, panem Mlčochem ochočit. Ztratila odstup a na projektu je to zkrátka znát. V podstatě ani nepochopila, v čem spočívá síla materiálu, který objevila. Na rodinku Mlčochových se dá nazírat v podstatě třemi způsoby. Za prvé jako na projev alternativního životního stylu, ale ten je podle mého zcela nepodstatný. Za druhé jako na projev patriarchálního uspořádání společnosti, kde nejstarší muž představuje vůdce klanu, který rozhoduje o fungování komunity. A za třetí, a to je podle mého úsudku právě případ mlčochovské famílie, jako na komunitu fungující v duchu a podle mechanismů náboženských sekt. Extrémně dominantní, manipulativní a sebevědomý muž měl to štěstí, že narazil na extrémně submisivní manipulovatelnou ženu s nízkým sebevědomím, a výsledkem je přesně to, co má divák možnost pozorovat. Spousta mužů musí panu Mlčochovi závidět, protože dostat tenhle materiál do ruky znamená užívat si svou absolutní dominanci a utvářet svoji partnerku k obrazu svému. Vůbec tady nepomáhá, že paní Mlčochová má vysokou školu a není hloupá. K sektářskému způsobu života a nejrůznějším ideologiím inklinují mnohem víc vzdělaní lidé. Kdyby Tomanová pochopila, oč tu jde, mohla krásně zachytit prostředí, které je jinak kameře naprosto nedostupné, protože nejrůznější Parsifalové nebo Škrlové jsou dost chytří na to, aby si drželi média od těla. Pan Mlčoch rozhoduje o všem a i když teoreticky nic nebrání členům rodiny odejít, ve světě mimo rodinu by neobstáli, protože o tom světě nic neví a neumí se samostatně rozhodovat. Celkový dojem: 35 %. (16.07.2016)

Disciplína je základ v armáde a takou armádou je aj táto rodina. Otca-generála musia počúvať všetci vrátane manželky. Žiť prírodným spôsobom niekde Na samotě u lesa je vždy sympatické, len si ten spôsob musí človek zvoliť sám. Malé deti túto možnosť výberu nemajú a v ich tvárach som občas videl, že by si radi vybrali ináč. U dospelých detí táto možnosť je, ale keď nie sú z rodiny pripravené na "štandardný" život, majú to ťažké. Nuž, rodičia vždy vedia, teda mali by vedieť, čo je pre ich deti najlepšie. Keby na samote žili dvaja dospelí ľudia, tak nemám nič proti, ale s toľkými deťmi je to otázne. Otec rodiny v úlohe spasiteľa bol akoby zámer dokumentu, tak nejak som to pochopil. Tienisté stránky života a pováh ľudí sú potlačené do úzadia, ale cítiť ich. O náhľad do života alternatívcov sa film pokúsil, je zábavný, len mi chýbali viaceré dôležité pasáže a vysvetlenia. A tiež, hoci ide o dokument, hlavná postava často prehrávala a vznikali neprirodzené situácie. –––– Já tam dám ten prášek sám, ty bys ho dala zbytečně moc. –––– Ty kozy jdou okolo a ani si cukroví nevšimnou. Vemte si z nich příklad, děti! –––– Je to strašné, že si člověk řekne, že mu dcera skončila ve chlívě. (26.11.2015)

Absolutně nevím, co si mám myslet o tomhle dokumentu... Co si mám myslet o tom profesionálním otci, to vím. Takhle krásně vymyté mozky (nejlíp je to vidět na dvou nejstarších synech) se jen tak nevidí, to se mu podařilo. Celkově je mi těch dětí líto, protože sice budou umět lézt po stromech, ale jak obstojí mimo rodinu, to ví pánbůh. Trochu mi tam chybělo vysvětlení ohledně té nejstarší dcery, kterou nechali v Česku a která pak najednou měla dítě. Kdybych k dokumentu nečetla články všude možně už dříve, byla bych hodně zmatená, co se to tam děje a proč. Takhle mám jen pocit zmaru nad devíti (matku nepočítám) lidskými životy. Učí je nezávislosti a svobodě a oni na dotaz, jak si představují život, odpoví, že nemají žádné plány ani na zítra. Nač mít taky plány, když vám je někdo udělá. (09.12.2015)

Spíš díry než obsah. Ne, že by tvůrci nebyli dostatečně trpěliví. Evidentně strávili s Mlčochy značné množství času a museli nasbírat obří množství materiálu, jenže takhle poskládané to pak neřekne o tématu nic a výsledek je jen kritika despotického přístupu otce rodiny. Proč ne, ale rád bych více do hloubky. Rád bych měl v hlavě po zkouknutí alespoň pár otázek a ne jen jeden vykřičník. Ale kdyby u mě při hodnocení stál Petr na krok, tak samozřejmě řeknu, že jsem šťastný a že se mi to vlastně líbilo. (09.08.2016)