Spokój (TV film)

Když je Antek propuštěn z vězení, touží především po klidu. Najde si práci na stavbě daleko od domova, později také ženu, s níž žije svůj zdánlivě poklidný život. Jenže když se na stavbě začne náhle ztrácet materiál, padá hlavní podezření samozřejmě na něho. Dokáže se se situací vyrovnat?

V roce 1976 natáčí Krzysztof Kieślowski pro televizi dlouhometrážní hraný snímek Klid. Vycházel z nepříliš výrazné literární předlohy – novely Lecha Borského Krok za bránu (Krok za bramę) a scénář dost významným způsobem pozměnil. Většinu své pozornosti soustředil zejména na hlavní postavu, kterou již od počátku psal na tělo přímo pro herce Jerzyho Stuhra. S ním se setkal už při natáčení svého předchozího filmu Jizva, kde Stuhr ztvárnil jen vedlejší roli asistenta ředitele.

Sám Kieślowski ve svých vzpomínkách charakterizuje snímek jako „příběh člověka, který vyšel z vězení a touží po jediném – po klidu. Nechce dělat kariéru, ani získat peníze, přátele nebo lásku. Přeje si jen ležet u televize a vydělat si skromné dva tisíce měsíčně, aby se mohl dobře najíst“. A takový Antoni Gralak – dělník s kriminální minulostí – opravdu je. Po propuštění z vězení ho čekají jen samá zklamání: zřekne se ho rodina i snoubenka, a tak mu nezbývá než začít znova a na úplně novém místě. Najde si práci na stavbě daleko od domova, později také ženu, s níž žije svůj zdánlivě poklidný život, který by – snad – mohl konečně dostat nějaký smysl. Jenže když se na stavbě začne náhle ztrácet materiál, padá hlavní podezření samozřejmě na Antka. Navíc v závodě propukne stávka a vedení na něho tlačí, aby na své kolegy donášel. Dokáže se Antek se situací vyrovnat?

Klid lze považovat za jeden z prvních filmů proudu tzv. kina morálního neklidu. Kieślowski sice svého hrdinu ještě nenechává aktivně prosazovat své názory a výrazně se vymezovat vůči neuspokojivé realitě, spíše ho prozatím staví do pozice pasivního pozorovatele. Skrze jednotlivé situace však jako bedlivý dokumentarista pečlivě zaznamenává nelichotivou realitu a morální rozklad Polska poloviny 70. let minulého století. Fenomenální kameraman Jacek Petrycki natáčel na barevný materiál, zobrazená realita nevlídných interiérů i exteriérů ovšem na diváky emotivně působí svou všudypřítomnou šedí. Skvělý Jerzy Stuhr zaujme záměrně rezignovanou hereckou polohou, která sebou přináší úsporná gesta a téměř „neherecký“ rejstřík.

Protože Krzysztof Kieślowski natáčel snímek v – pro polskou historii – konfliktním roce 1976 a ve filmu se objevily scény zobrazující stávku, vnímaly oficiální kruhy Klid výrazně protistátně. Také postava muže, který prošel vězením, nebyla pro cenzuru akceptovatelná, a tak se film dostal na celé čtyři roky do trezoru. V televizi si odbyl premiéru až v době určitého uvolnění v roce 1980. Sám Kieślowski ovšem Klid za politický snímek nikdy nepovažoval.

(Pavla Bergmannová, LFŠ 2007) (oficiální text distributora)