Dongjoo

Vždy sa trochu obávam filmu o nejakom umelcovi, ale nakoniec aj tak takmer nikdy nebývam sklamaný a rovnako je to aj tentoraz. A pritom to nakoniec ani moc o umelcovi nie je, alebo lepšie povedané, táto jeho vlastnosť sa rieši skôr v úzadí a tak v popredí je tá lepšia historická rovina, ako sa žilo Kórejcom na vlastnom území pod japonskou nadvládou a toto ma bavilo. Očakávane to nie je žiadny veľkolepý pohľad, film to rieši skôr tou komornejšou formou, ale s tým nemám žiadny problém, aj tak mi to prišlo dostatočne zaujímavé a divák sa hlavne z rozhovorov dozvie všetko podstatné, pričom neruší ani rozdelenie deja do dvoch línií, z minulosti, ktorá je dejovo bohatšia a súčasnosti odohrávajúcej sa počas výsluchov. Film sa môže oprieť aj o zaujímavé postavy, hlavné duo je síce tvorené dvomi mladíkmi, ale vyhovovali mi obaja, páčil sa mi ten veľký kontrast medzi nimi, keďže jeden je svojim politickým zmýšľaním úplne radikálny, zatiaľ čo hlavný hrdina skôr umiernený a riešiaci si skôr svoje záujmy, ale priateľstvo medzi nimi aj napriek odlišnosti charakterov funguje. A z vedľajších postáv ma zaujali hlavne chariizmatický vyšetrovateľ a sympatická dcéra profesora, len škoda, že nedostala viac priestoru, kľudne by som uvítal aj výraznejšiu romantickú líniu medzi ňou a hlavným hrdinom, čo by film len spestrilo a možno aj pridalo na emóciách. A režijne je to bez najmenších problémov, čiernobiely vizuál nebol nevyhnutný, ale pôsobí to autentickejšie a celkovo mi to vyhovovalo. Takže síce ma nenapadá dôvod, prečo by som si mal Dongju: The Portrait of a poet ešte niekedy pozrieť, ale aj tak nemám dôvod hodnotiť horšie, po všetkých stránkach je to dobre zvládnuté a tématika o živote počas okupácie nikdy neprestane baviť. 70% (18.09.2016)

Lee Joon-ik použil u tohoto filmu stejné schéma jako u svého předchozího filmu Sado. Tedy prolínání současnosti s minulostí, ale tím že tentokrát dal svému snímku černobílý kabát, z něho udělal diametrálně odlišné dílo. To navíc působí neuvěřitelně autenticky, až se mi ani nechce věřit, že jde o letošní novinku. Rozhodně to není film pro masy, je hodně politický a dost těžký. Řekla bych, že Koreu a Japonsko před a během druhé světové války vykresluje velice přesně. Jeho ponurost dokonale podtrhuje již zmíněný černobílý formát. Oba hlavní představitelé byli výborní, ale víc prostoru měl pochopitelně Kang Ha-neul, který citlivého poetu zahrál skvěle. Nevím proč, ale při sledování mi neustále přicházel na mysl Jiří Orten. Básník z druhého konce světa s podobně tragickým osudem. Tak nějak zpracovaný bych si představovala i film o něm. (29.08.2016)

Kang Haneul v hlavní roli je pro mě pokaždé doslova pohoštění. Jako by Korea věděla, že další přeškvařenost nezvládnu, že už mi zmelodramatizovanost leze krkem, že mi nestačí koukat na krasavečky, ke kterým scénář dokoloval jen kvůli jejich slávě mimo scénu a nikoliv talentu, a dala mi Kangovým prostřednictvím ohromný dar. On totiž chápe, co obnáší být řemeslník a ne celebrita - a takových je teď v Koreji málo. Je civilní a uvěřitelný. Nepitvoří se, nepřehrává. A baví mě celé dvě hodiny stopáže. Herec s velkým H; neskutečně si přeju, aby si ho doma považovali a dali mu prostor v dalších výjimečných dílech. (14.06.2021)

komentář: http://jbspins.blogspot.cz/2016/06/nyaff-16-dongju.html (23.09.2016)