Ciakmull - L'uomo della vendetta

Na první pohled zcela nesourodá čtveřice, a přece jim to spolu šlape jako málokomu. Chuck Moll/Mull/Ciakmull trpící ztrátou paměti a jeho tři kamarádi, samotář Hondo (hrající ohromně karty), věčný rejpal Silver a nábožně založený silák Woody. Tahle čtyřka unikaje z hořícího blázince, běhaje v joggingových vězeňských uniformách po jakémsi podzimním parku (jak nejlépe uniknout lovcům lidí? Přátelé předvedou - vyjdete ven s rukama nad hlavou...a zdrhnete), podnikaje veselé výměny názorů v hospodě a narážeje na stopy Chuckovy ztracené rodiny, jakožto i uloupeného zlata. Příjezdem do rodného městečka jak ze středověku však končí všechna legrace a Chuck bude muset navzdory svému hendikepu čelit krutým nástrahám okolí. A jeho kamarádi to nebudou mít o nic lehčí, museje se postarat jak o něj, tak o vlastní kůži. Dosti depresivní atmosféra pochází z toho, že krom téhle čtyřky (a krom neutrální Idy) jsou tady všichni kolem zlí, zákeřní a nikdo nehraje fér, chtěje se již jednou pro vždy zbavit obávaného pojmu „Chuck Mull“ (jenž je chudák mírumilovnost sama). Náklady patrně nebyly veliké a zdá se to dost pokrácené (vlastně nikdo tu nemá moc prostoru), přesto je to skvělý film zásluhou taktéž milé hudby Rize Ortolaniho, všudypřítomného humoru a moc fajn čtyřky hlavních hrdinů. Ale v Barboniho tradici, velice velice smutný závěr a konečné vyznění. (19.05.2013)

Po téměř šesti letech znovu viděno. Přiznávám, že prve jsem hlavně měl radost, že jsem tuto raritu složitě sehnal z nějaké německé stránky a konečně viděl. Proto jsem film trochu nadhodnotil a pamatoval jsem si ho mnohem lepší, než je ve skutečnosti. Kazí ho několik faktorů, z nichž dva bych vypíchl - hudbu a scénář. Hudbu složil Riz Ortolani, prve jsem ji označil za zajímavou, dnes za otravnou a pořád dokola se opakující. Jako by si nedal žádnou práci a složil jen jednu skladbu, zbytek pak recykloval ze starších prací - aspoň ostatní melodie na mě působily dost známě, přesto, že z prvního zhlédnutí jsem si je určitě nepamatoval. Druhá věc je scénář. Námět s mužem, který býval obávaným pistolníkem, ale po ztrátě paměti je snadno oklamatelný, je celkem zajímavý. Bohužel scénář je poněkud uspěchaný a spoustu zajímavých nápadů rychle zazdí. Předně na krátkou stopáž je tu moc postav s moc podzápletkami. Na začátku tak Mann a spol. utečou z blázince, načež se přesuneme k banditům, do města, a v první polovině tak hrdiny vidíme převážně při útěku nebo jiné akci - což nevadí, dostatek akce je prospěšný. Bohužel o nich nemáme dost informací na to, abychom se o ně nějak víc zajímali. Navíc mi přišlo, jako by scénárista na některé postavy na konci úplně zapomněl. Barboni to ale trochu zachraňuje, především sem tam humornými nápady, a když dojde na bitku v hospodě, naplno se ukazuje, co dovede. I na jeho obvyklé ukončení bitky "chlap praští do kamery - druhej od ní spadne na podlahu" dojde. Zajímavá byla rovněž scéna vystřílení bandy, prokládaná detaily na kohoutky a hlavně zbraní. Sečteno, podtrženo, nakonec to není žádnej must see spaghetti western, ale rozhodně ho lze doporučit jako zajímavost. (30.01.2014)

Ciakmull - L´uomo della Vendetta - alebo aj The Unholy Four - od rezisera Enza Barboniho /Prava a leva Ruka Dabla, Dvojnici, Jdi na to/ je len pod/priemerny film. Scenar je spisany narychlo a zda sa, ze len na kolene, je tu spusta dlasich - casto -zbytocnych - postav aj so svojimi pseudozapletkami, co cely film zneprehladni. Detailne zabery na kolty a na zbrane zase az prilis pripomina Sergia Leoneho. Pozeral som to na iwannawatch.to. 45 % (16.01.2016)

Filmařsky slušně odvedená práce, nesedí mi sem jen zbytečně kolovrátková a rádoby odlehčující hudba. Příběh, přes určité neznámé proměnné, je nakonec hodně prostinký. Ani o čtyřech hrdinech se toho moc nedozvíme, abychom jim víc fandili. Nakonec spíše zklamání, i když závěrečná přestřelka ušla a dvě scény jsou dobře a vtipně natočené. Hlavní hrdina se svýma věčně udivenýma očima mne ke konci spíše iritoval a dialogy typu jsem tvůj otec, není tvůj otec mi hodně připomínaly Cimrmanna. (01.04.2013)

Ne tak zdařilé, jako jiné kousky tohoto podžánru.. ale přesto docela chytlavé. (09.07.2015)