Naušika z Větrného údolí

Telecí příběh a příliš popisné dialogy bohatě vyváží krásná imaginativnost světa, ve kterém se příběh odehrává, skvělá hudba a atmosféra tohoto snímku. Celé mi to trochu připomnělo polozapomenutý český animovaný film Divoká planeta a (nevím ani proč, snad kvůli hudbě) klasickou amigistickou RPG gamesu Ambermoon. Příjemné, nebál bych se do toho jít i podruhé. 8/10 PS: a co teprv ta holá prdelka!?! :) (20.03.2013)

Postapokalyptická poezie,aneb další mistrovské dílo maestra Miyazakiho.Naušika mi zprostředkovala jeden z nejsilnějších filmových zážitků za hodně dlouhou dobu a přes veškeré drobné nedostatky v animaci (ovšem na rok 1984...) mě dokonale pohltila,dojala a okouzlila.Na Miyazakiho filmech je nejvíce fascinující,že pokaždé když se dívám na další,mám pocit,že se vracím do starého známého světa,ale přitom je každý z jeho filmů jiný,pokaždé naprostý originál,který mě zas a znovu dostane.Fascinující. 95 % (30.10.2011)

Nikdy mě nenapadlo, co zajímavého k tomuto filmu by se dalo napsat. Vždy jsem nahlížel a pořád nahlížím na toto dílo, jako jedno z největších děl ze všech, které jsem měl možnost vidět. Film je tak prošpikovaný skrz na skrz dobrotou, že se vás to prostě pohltí. Poselství. Konec na zlaté pláni, mě vždy dostane do kolen a brečím. Hudbu snad musí poslouchat i samotní bohové, jak moc je líbezná. Má naprostá srdcová záležitost! (23.03.2014)

Pro mne osobně nejděsivější film HM. Nevim proč, ale stáda agresivního obřího hmyzu hrnoucího se proti civilizaci ve mne vždy vyvolá pocit úzkosti. Představím-li si sebe vystoveného takové sice primitivní, ale účinné síle... Zároveň rozdíl industriálně militantního a agreárně mírumilovného světa má jistou výpověď o světě našem i Naushiky... (29.11.2007)

Jeden z prvních filmů samotného Hayao Miyazakiho a je i to trochu znát. Naušika z Větrného údolí je v mnoha ohledech lehce zmatená, trochu naivní a v úvodu až příliš komunikativní. S postupem času, kdy se odkrývá celý postapokalyptický fikční svět posetý nehostinnou Pustinou, rozlehlými pláněmi připomínající Dunu či velkou hmyzí armádou v čele s děsivým a majestátným stádem Ohmů, se na jakékoliv nedostatky snadno zapomene a kouzlo Miyazakiho světa začíná působit na plné obrátky. Motivace hlavní hrdinky, její průbojnost a odvaha mají zajímavou myšlenku i smysl, což jí dodává na vážnosti a dospělosti snímku. Na druhou stranu ji poměrně komickým způsobem někdo zapomněl na téměř každém záběru přimalovat spodní prádlo, tudíž se v tomto krutém světě nějakému tomu pousmání vyhnout nelze, a to je dobře, jelikož se jedná o poměrně těžké a náročné dílo, které zahltí psychiku nejednoho odolného jedince. Celý svět krásně podtrhuje hudební stránka Džó Hisaišiho, který zde částečně upustil od houslí a akční pasáže proložil pořádnou náloží rytmické elektronické hudby, která celý sci-fi nádech pěkně okoření. Naušika jako celek nepůsobí tak komplexně jako následující díla japonského velmistra animace, nýbrž si své kouzlo dobývá fascinujícím fikčním světem, údernou hudbou a zajímavou myšlenkou. [90%] | Kino (29.01.2017)