Dayereh
Il Cerchio
Obsahy(1)
Třetí velký mezinárodní úspěch, korunovaný mimo jiné cenou Mezinárodní federace filmových kritiků pro nejlepší film roku, či fantastickým úspěchem a pěticenovou žní na filmovém festivalu v Benátkách, zaznamenal uznávaný íránský režisér Jafar Panahi v roce 2000 s koprodukčním snímkem Kruh. A stejně jako v případě pozdějšího filmu Offside se Panahi rozhodl v Kruhu soustředit na problematiku potlačování ženských práv v rodné zemi. V případě tohoto snímku jsou hlavní hrdinky z teheránských ulic, sedm žen, z nichž každá se nějakým způsobem dostává do střetu s oficiálními úřady. Tři z nich jsou právě na útěku z vězení, další je pak prostitutka, ale nechybí ani čerstvá matka Solmaz, jež se právě dozvěděla, že namísto očekávaného chlapce přivedla na svět holčičku, a bojí se reakce ze strany prudérního manžela a jeho rodiny. Všechny tyto ženy nechtějí nic jiného než normální život, ale všechny postupně zjišťují, že ve světě, kde vládnou jen absurdní rozkazy a nařízení, se svobody nikdy nedočkají. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (13)
Právem oceňovaný snímek okolnímu světu odhalující místy až absurdní zákazy, kterými jsou íránské ženy omezovány a jejichž důsledkem se častokrát dostávají za hranice zákona. Zatímco na zahraničních festival sbíral jednucenu za druhou, v Íránu logicky zakázali jeho promítání. Rozhodně jedna z nejsilnějších a nejotevřenějších filmových vypovědí o údělu žen v islámských zemí. ()
Viděno na MFF Karlovy Vary v roce 2002. Typická vyprávěcí struktura íránských filmů - osudy lidí, kteří se neznají, se v jednu chvíli prolnou, ovlivní, a mezitím sledujeme, jak to v současné společnosti vypadá. Odvaha natočit film o problémech žen v současném Íránu je úctyhodná, přesto film samotný trpí občasnou rozvleklostí, i když se na něj díváme jako na pocitovku. Některé scény jsou zde jen do počtu. Přesto jde stále o velmi solidní drama, skoro až na hranici dokumentárního stylu. ----- Napsáno pro časopis DiViDi: Tip na DVD – íránský film Kruh / Na MFF v Karlových Varech 2002 se v nesoutěžní části promítal rok starý film režiséra Jafara Panahiho Dayereh / The Circle. Onen kruh v názvu znamená situaci íránských žen, jejichž osudy se rovněž točí v kruhu. První z nich se narodila dcera, a protože syn má větší váhu, přemýšlí žena, jak to rodině co nejvhodněji sdělit, aby na sebe nepřivolala hněv. Další žena je prostitutka, a pak je zde žena, které se podařilo utéct z vězení, kde seděla za naprostou hloupost. Na snímku je znát režisérova detailní obeznámenost s problematikou a snaha o realistický popis současné situace a prostředí v Íránu. Proto není divu, že snímek dokáže vtáhnout svou syrovou realističností, kde o to víc vynikají herecké výkony i režijní jistota a výpověď. Není divu, že na 57. MFF v Benátkách 2000 získal film Zlatého lva, ceny FIPRESCI, UNICEF a Zvláštní uznání ekumenické poroty. Snímek u nás na DVD nevyšel, ale dá se koupit britské vydání společnosti Artificial Eye, které navíc nedávno zlevnilo na 6 liber (cca 250 – 300 Kč). Snímek má letterboxový formát obrazu 4:3 (1,85:1), zvuk je ve farštině v DD 2.0, anglické titulky jsou natvrdo v obraze. Bonusy nabízejí obsáhlejší biografii a filmografii režiséra, delší textový rozhovor s režisérem (anglicky) a trailer (1:13). ()
Je odvaha takovýto film vůbec natočit. Problém filmu je ale především v tom, že divákovi představuje krutou realitu, tak jak skutečně je. Takže dlouhou dobu čekáte, nic nepřichází a pak najednou bum a něčím Vás film šokuje, pak se zničehonic přehoupsne do druhý půlky a zase se dlouho nic neděje. A pak zase až na konci Vás na minutu něčím šokuje. Tak je to ve výsledku velice zajímavý film, který plno lidí bez problémů ocení, stejně jako já. Ale víc procent tomu prostě nedám, protože kromě těch dvou zajímavých scén jsem měl problém udržet vůbec zájem ten film dokoukat. ()
Íránský snímek, který nenadchne, ale ani neurazí. Má to pár opravdu zajímavých scén, ale většina jich je tak rozvleklá, že to prostě nudí. Chápu, mají více vtáhnout do osudu postav, ale funguje to spíše málokdy... Ale rozhodně cením odvahu něco takového natočit. 3* EDIT: Po čase zvyšuji hodnocení na 4*. ()
Jafar Panahi (vynikajúci Biely Balónik) nakrútil film o postavení žien v iránskej spoločnosti. Príbeh sprevádza osudom viacerých žien (spojených s činmi, ktoré sú podľa iránskeho práva zločinmi) , ktorých životy sa stretávajú v určitom okamihu. Už od úvodného okamžiku, kedy sa matka rodičky dozvedá, že namiesto očakávaného chlapca sa narodilo dievčatko a jej následnej reakcie, cez kupovanie lístka na autobus či hotelovej izby až po cestné kontroly film zobrazuje kultúrne odlišnosti a obmedzenia života v Iráne, ktoré vám niekedy budú pripadať až absurdné. Filmu miestami dosť chýba tempo rozprávania (aj na iránsky film), ale výsledný dojem je predsa len uspokojivý. Herecky som zvyknutý u iránskych (ne)hercov na viac ako tu predvádzajú, ale tento film zase nie je typicky iránskym filmom (t.j. jednoduchý príbeh vypiplaný do pôsobivej dokonalosti). Tentokrát ide skôr o upozornenie na situáciu a postavenie žien v spoločnosti a možno aj preto, že ide o silnú látku si film všimli v Benátkach (2000) odkiaľ si odviezol Zlatého Leva. Moje hodnotenie je čistých 70%(3,5*) a nadol sa tentokrát prikloním iba preto, že som posledne Iránu tých 70%(Baran) prilepšil. Určite nejde o jeden z najlepších iránskych kúskov, ale určite je to silný a dôležitý film, ktorý stojí za videnie. ()
Zajímavosti (2)
- I přes značný mezinárodní úspěch nebyl tento snímek v rodné zemi Jafara Panahiho nikdy odvysílán a už deset let leží na dně trezorů íránských filmových cenzorů. (Krouťák)
Reklama