Reklama

Reklama

Akademie múz

(festivalový název)
  • Španělsko La academia de las musas (více)
Trailer

Obsahy(1)

Poslední film výjimečné osobnosti současného španělského filmu Luise Guerína je dokufikcí. Synopse je velmi prostá: Univerzitní profesor se po návratu domů dostane do diskuse s manželkou, z níž vyplyne pedagogická výzva na vytvoření „akademie múz", která by měla být inspirována literárními klasiky a hlavním inspirátorem bude Dante. Cílem je vytvořit nový svět pomocí poezie. Kontroverzní nápad vyvolává mezi posluchači řadu protichůdných emocí a zasáhne i do profesorova soukromí. (La Película)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (3)

Hwaelos 

všechny recenze uživatele

Dva Guerínovy filmy pro mě na letošní LFŠ představovaly jedny z nejlepších zážitků. A Akademie múz se mi líbila ještě víc než Vlak stínů. Princip je vlastně jednoduchý - Guerín si udělal film bez příspěvků, na koleně a v podstatě sám. Vzal digitální kameru, domluvil se s reálnými účastníky jednoho vysokoškolského semináře románské literatury a ve spolupráci s nimi vybudoval kompletně celý snímek od charakterů až po příběhovou výstavbu. Většinu dialogů tvoří improvizované disputace nad tématem lásky v nejširším slova smyslu, přičemž se ale hovoří o skutečné podstatě lásky (pouze okrajově o skutečných vztazích) a výchozím bodem je vždy poezie a/nebo filozofie. To je také důvodem, proč většinu lidí snímek úplně mine, diskuze jsou dosti fundované, abstraktní a překvapivě argumentačně skvěle podložené a gradované. Pro mě osobně byly hlavním zdrojem potěšení z filmu. Něco takového vám totiž vedle Guerína žádný jiný režisér nenabídne. Příběh je zde spíš okrajovou záležitostí, ale skvěle provázanou s hlavním tématem. Stárnoucí milovník Danta shromáždí na svých přednáškách kolem sebe "fanklub" mladších múz, které vzhlížejí k němu a on se inspiruje jimi. Ideál takovéto duchovní lásky (ve středověkém smyslu "lásky vzdálené") a ideál role ženy, která je múzou a tím ovládá city mužů (čímž získává zpětně také kontrolu nad svým životem) vyznívá v jeho podání neobyčejně přesvědčivě - ovšem jen do doby, než se spirituálně-akademická disputace začíná ohýbat ve prospěch argumentů vystavěných na obyčejných lidských emocích, jako je žárlivost. ()

Pierre 

všechny recenze uživatele

Dávám sice 3 hvězdy, ale sledování filmu pro mě bylo nicneříkajícím utrpením.. Kdo film viděl, ví že je jaksi jiný a kdo ho neviděl, tak ho tímto na to připravuji. Oči mi otevřela až beseda s panem režiserem, co následovala po projekci. Musím uznat, že pan rejža je kabrňák. Obdivuji, že to zvládl natočit takto a takový Luc-Gogardovský natáčecí postup (ne)postup mě zaujal. Celkově pak dvojvýznam filmu zaměstnal mé myšlení, celé odpoledne. Asi to byla nakonec dobrá zkušenost. Ale dále už takové filmy vyhledávat záměrně nebudu. ()

Reklama

Galerie (18)

Zajímavosti (3)

  • José Luis Guerín se tu opět věnuje portrétu, tematicky ho zajímají možná zdánlivě nefilmové okruhy, v důsledku tak jeho Akademie múz připomíná některé filmy režiséra, antropologa a průkopníka etnofikce Jeana Rouche. (Zdroj: Letní filmová škola)
  • Španělský režisér José Luis Guerín se nechal vtáhnout do projektu, jenž vzešel od jedné univerzitní studentky a jejího profesora. Propojení filmového a pedagogického světa dalo vzniknout jakémusi psychodramatu, jehož forma se utvářela hlavně ve střižně. Ostatně podle Guerína právě tam může dojít k odhalení dalších významů, o nichž v průběhu natáčení nemají tvůrci ponětí. (Zdroj: Letní filmová škola)
  • Konflikty vznikají na plátně přímo před našima očima, jednoznačně oddělit inscenované od dokumentárního nelze, respektive oba přístupy tu splývají, protože zatímco profesor a studenti jsou skuteční, vše okolo je smyšlené. V rámci filmu zůstal tedy každý protagonista sám sebou, což mu umožnilo získat dostatečný odstup od své role i celé hry. Každý sice nosí určitou masku, na okolí ovšem reaguje dle své „pravdy" – v čemž leží i podstata psychodramatu. (Zdroj: Letní filmová škola)

Reklama

Reklama