Aquarius

Z môjho blogu k MFF 2016: Film, ktorý si musel každý filmový fanúšik užiť. Ak však pochádzal z Brazílie. Sonia Braga je legendou a najslávnejšou brazílskou herečkou vôbec (je to porovnateľné so slávou Karla Gotta v našich končinách). Režisér stavil na to, že pôjde o herecký koncert tejto herečky. Film na to trpí najmä v očiach nezaujatého diváka zo strednej Európy. Tých 140 min. je naozaj veľa, obsah jednoducho nezodpovedá rozsahu. Príbeh je to samozrejme dôstojný, keď životom ťažko skúšaná vdova (ktorá prekonala rakovinu prsníka) starne s noblesou a zvádza ťažký životný boj s miestnym developerom a korupciou. Ako som sa mal možnosť dozvedieť aj z anglického interview na YouTube s režisérom a hlavnou predstaviteľkou, film rieši aj problematiku sexuality starnúcich žien. Sonia Braga (ktorá ma 66 rokov) sa tešila, že mohla prelomiť tabu. (30.11.2016)

Příběh o šedesátileté Claře, žijí v Brazílii a odmítající opustit svůj byt navzdory nátlakům investorů, kteří chtějí dům zbourat, byl fajn! Stopáž trvající 140 minut byla už o něco méně příjemná, přesto díky sympatické představitelce hlavní role, přijatelná. Nasála jsem ze snímku atmosféru přístavního města Recife a zjistila, jak jsou termiti ošklivý hmyz. (11.07.2016)

Brazilský filmový festival jsem dvakrát nechtíc míjel, letos na něj konečně došlo a hned na začátku jsem byl příjemně překvapen.Slavnostní zahájení bylo skvěle neformální, dobře se hodící do kina, od slečny Soni by se mohli učit i někteří trápaci z ČT a spol se stotisícovou gáži za pořad, ale to jen tak na okraj. Film mě trošičku zrazoval svou délkou, ale v tomhle případě, že snímek ví proč je dlouhý a je to ku prospěchu diváka, protože svou atmosférou a emocinální intregraci s hlavní hrdinkou tě naprosto dostane. Asi je ve měl nějaký latinoameričan nebo nevím, ale pokud se kě mě dostanou nějaký filmy z Latinské Ameriky a příběh je věnován prostému lidu většinou mě silně zasáhnou a nejinak to bylo tady. Prožil jsem si s Donou Clarou její boj proti ivestorovi, který si brousí zuby na její byteček u pláže, aby místo zasral dalším betovým nesmyslem, vnímal jsem jak s postupujícím časem obyčejný člověk ztrácí prostor a pestrou jedinečnost v příbyvajících mrakodrapech. Velmi kvalitně zpracované záběry do filmového celku, vnímáš je, ale nenarušujou celkpovou atmosféru filmu Užíval jsem si s Clarou obyčejných radostí života jako třeba koupání na pláži, pouštění strarých vinylů a začal jsem jí mít hrozně rád a říkal si, svět který ovladají slizouni jako tady byl vnouček investora s americkým falešným úsmevěm (moc krásně mu to Dona Carla řekla, moc ) je svět ve kterým není místo pro lidskou duši. Sonia Braga má více jak dvouhodinové solo a předvádí neuvěřitelný herecký výkon, to opravdu kloubouček . (04.11.2016)

Nevšední úvaha o vzpomínkách, prostoru, času, vzpouře proti estabilišmentu a nepolevující smyslnosti. Oproti debutu není Aquarius tak konzistentní v každém ohledu, nicméně jeho atmosféra, stavba záběrů a hlavní postava v podání charismatické Soniy Braga jsou uhrančivé. Tichá poezie domu odsouzeného k zániku a ženy odsouzené k samotě, zároveň skrytý politický statement (a když se člověk podívá na imdb, pochopí, že Filho podráždil vládnoucí brazilskou garnituru nejen svým filmem, ale i protestním gestem na canneském červeném koberci). [Cannes 2016] (21.05.2016)

Tak po dvou filmech je pro mě Kleber Filho formálním perfekcionistou, který dokáže skvěle vytvářet působivou, znepokojující a lehce tajemnou atmosféru neklidu, ale zatím točí témata spojená spojená s brazilskou společností a v tomhle případě se vše kolem jedné mimořádně charizmatické Clary, impozantně zahrané Soniou Braga. Velmi elegantní záležitost a nepochybuji že režiséra čekají ještě větší (a diváčtější) projekty. (08.07.2016)