Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Dokumentární

Recenze (86)

plakát

Láska a příšery (2020) 

Na netflixu must see. I kdyby jen kvůli té noční scéně s meduzami, to za můj čas stálo.

plakát

Nikdy výjimečně někdy vždycky (2020) 

Oproti podobně laděnému filmu 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny je to slabé. Na hlavní hrdinku je poměrně těžké se nějak napojit a celé mi to přijde natočené na efekt, aby to mělo hlavně “artový” feeling. V závěru však pro mě bez emocí a lehce zapomenutelné.

plakát

Tenet (2020) 

Paráda. Něco hravějšího a originálnějšího jsem dlouho neviděla. A těším se až to uvidím znovu a znovu a pořádně prozkoumám, jak vlastně ten svět Teneta funguje. Ne, většinu věcí jsem napoprvé nepobrala, ale těším se na další projekce. Tyhle rébusové filmy já můžu. Děkuju Christophere :)

plakát

TY - Série 2 (2019) (série) 

Přestěhování do Los Angeles seriálu prospělo. Z psycho teen romance se vyklubala až téměř lynchovská variace na noirovou Záhadu Silver Lake. A ač trochu z toho Lynche a jemu podobných vykrádá, tak se jí nedá upřít zábavnost a nepředvídatelnost. Tvůrci velmi dobře využili kulis L.A. a vybudovali svět, ve kterém si svým životem nemůže být jistá ani jedna z postav. Skvěle napsané, natočené, zahrané. A Netflixu tento seriál skvěle doplňuje portfolium.

plakát

Stan a Ollie (2018) 

Strašně depresivní film. Docela dobře natočený i skvěle zahraný, ale na mě až moc nostalgie, až nesnesitelně chvílemi. Jinak bych neměla výtek... ale nevím, jestli se potřebuju koukat na to, jak končí úspěšné hollywoodské hvězdy a jejich přátelství...

plakát

U Zlaté rukavice (2019) 

Podobně úchylný a opravdu vizuálně nechutný film jsem už dlouho neviděla. Atmosféru zachytil Akin naprosto dokonale... a ten zápach a špína z obrazovky cáká na všechny směry. Velmi sugestivní podívaná, od které člověk chtě nechtě nemůže odtrhnout oči a jen zírá, co všechno může ještě postava Honka přínést za bizár. Akin tady dost utržený ze řetězu a žánrově tentokrát úplně někde jinde, než v Odnikud. Až za hranu grotesknosti dovedený horor/drama/komedie (neumím se rozhodnout) o lidské spodině. Jo, bavilo. I na tu špínu a smrad.

plakát

Joker (2019) 

Krásně maniodepresivní film. Tragický a smutný od začátku do konce. Občasné "komické" momenty a veselá hudba jen podtrhují a zesilují temné a depresivní vyznění celého snímku. Já mám ale takové filmy ráda. Přesto si myslím, že mnoho lidí bude s onou temnotou mít trochu problém. Do své one man show si Todd Phillips nemohl vybrat lepšího protagonistu, protože podobný herecký výkon jsem už dlouho nikde neviděla. Nekompromisní a velmi fyzické herectví Phoenixe je naprosto dechberoucí. Ať už jen rezignovaně kouká, hystericky se směje, nebo démonicky "tančí". Je to opravdu jeho démon, který z filmu dělá to, čím je. A myslím, že konečně někdo do postavy Jokera vdechl život. Nejedná se už jen o zlého a šíleného antagonistu. Jsem zvědavá, jak DC rozvede jeho příběh v dalších příbězích z Gotham City.

plakát

Stranger Things - Season 3 (2019) (série) 

Třetí řada a seriál nepolevuje, naopak. Staví především na postavách, které prostě divák musí mít čím dál raději. Nejvíce to jde pocítit v závěru série, kdy to emocionálně dolehne, což se mi v předchozích dvou řadách nestalo. Tvůrcům se podařilo seriál rozvíjet směrem dovnitř - tedy do nitra postav a jejich světů. Protože ano, seriál opakuje vzorce z předchozích sérií, ale současně se více upíná k postavám, protože to je to, co mají diváci na něm nejraději - zpočátku děti, nyní už komplikovanější teenageři. Trochu pomalejší rozjezd (tak jako v 2. sérii) kompenzuje silná druhá polovina seriálu. Má to svoje opravdu silné momenty, které v druhé sérii chyběly. Takže za mě lepší než 2.

plakát

Slunovrat (2019) 

Velmi zvláštní film s famózním výkonem Florence Pugh, nápaditou kamerou, skvělou hudbou a celkově s neobyčejně silnou atmosférou. Už dlouho se mi nestalo, abych odcházela z kina takhle zamyšlená. Film není hororem v pravém slova smyslu... spíš psycho dramatem, nahlédnutím do lidské psychiky a současně do jedné zvláštní komunity. Otázkou je na kolik můžeme obrazu věřit, protože se na svět uvnitř koukame očima postav, které jsou permanentě pod vlivem nějakých "bylinek". To je to, co mě na filmu fascinovalo - ta hranice mezi tím, co by se dalo považovat za "reálné" a co je výplodem nespolehlivé mysli hlavní hrdinky. Které má navíc právo na to být poněkud "mimo". No zajímavý, takový halucinogenní trip na sever. A ty hýbající se květiny a celkově kostýmy... dobrý bizár.

plakát

Kořist (2019) 

Super letní biják. Bavila jsem se královsky. Připomínalo mi to v lecčem film Mělčiny. A stejně jako Mělčiny mě bavila i Kořist. Od podobného typu filmu jsem dostala přesně to, co jsem očekávala - napětí, zábavu, rychlé tempo. Nadbytek krve k dobrému zážitku nepotřebuju. Ano, rozhovory otce s dcerou byly tak nějak nadbytečné, ale alespoň si člověk na chvíli oddechnul od atakujících aligátorů. Za mě super napínavý thriller, včetně perfektní práce kamery. Jinak herečka Kaya Scodelario mi hodně připomínala Emmu Stone. A opět některé námitky diváků, že film působí nereálně - ano, protože je to přeci film a podmínkou dobrého filmu není, že musí kopírovat skutečný svět se vším všudy. Tyhle typy komentářů opravdu nechápu :-)