Zkouška dospělosti

Všadeprítomná k-o-r-u-p-c-i-a. Kdekoľvek. Trebárs. Na Slovensku. V „zaostalom” Rumunsku. Na rôznych miestach. Od polície, súdnictva, cez školstvo, až po medicínu a cetera, cetera, cetera. Sledujem vývoj dejstva okolo dobre situovaného doktora Aldeu. Jedného dňa čaká na jeho mladú dcéru : m-a-t-u-r-a. Elize nič nestojí v ceste. Po zdolaní skúšky má možnosť odísť na Cambridge. Okey - doke, zatiaľ je všetko, ako má byť. Chybička krásy spočíva ale v tom, že tesne predtým bola počas cesty do školy prepadnutá. Na mysli mám, nie pred skúškou, ale de - facto, nechýbalo k tomu veľa. Ona je touto nepríjemnou udalosťou maximálne otrasená, a tak v momente skladania t-e-s-t-u, zlyháva. Čo teraz ? Oddaný tatko chce, aby dcérenka zmaturovala, a „vypadla z domu” , pretože v tomto zapadákove - nie je žiadna budúcnosť, perspektíva ! Opýtam sa primitívnu otázku. Čo je v súčasnom svete dôležité ? Samozrejme, okrem zdravia. Stále nič ? Ani mäkké f ? Poviem to teda na rovinu. Sú to : Z-N-Á-M-O-S-T-I. Bez nich obyčajný človek neznamená ani h-o-v-n-o ! Zoberte si, aké je to ľahké. Niekto vezme mobil a zavolá - tomu, hentomu, tamtomu, a ten zase... Dnes, keď poznáte ľudí na „správnych miestach” , vybavíte aj Anciáša !!! A týmto mottom sa riadi Dr. Romeo Aldea, ktorý raz príde na políciu, kde mu pracuje kamarát, a nezavíta sem iba kvôli tomu, kto prepadol jeho milovanú a jedinú dcéru, pre ktorú chce len to najlepšie ? A odteraz mám čoraz nepríjemnejšiu náladu, na čo sa musím prizerať, a pritom, je to také normálne, bežné, už celkom zaužívané v p-r-a-x-i. Je to skrátka bárskde. Na rumunskú kinematografiu nemám čas. Ale renomovaný predstaviteľ rumunskej novej vlny, Cristian Mungiu, mi dozaista otvoril oči. Herec v hlavnej úlohe Adrian Titieni, z ktorého špičková, ručná kamera - kameramana Tudora Vladimíra Panduruho, ani na chvíľu nespustí oči, mi trochu pripomínal britského hereckého veterána Toma Wilkinsona. Pozoruhodný výkon podáva aj Mária Dragus, v úlohe Elizy Aldey. Postavy Magdy i Sandry boli čímsi zaujímavé. Rozmýšľam, že si dám od Cristiana pod zub : 4 mesiace, 3 týždne a 2 dni. Zaujal ma. (28.10.2017)

Neskutečně osobitý styl vyprávění, který pracuje s myšlenkama divákama. Adrian prakticky nesleze ze záběru a ty se stáváš takovej tichej šmíráaček jeho života resp. situací který mu soudruh nachystal a že se to na něj valí ze všech světových stran a tak zatímco Romeova dcera skládá zkoušku dospělosti, tak Romeo skládá zkoušku vyspělosti a právě díky jednečnému vyprávěcímu stylu Cristiana Mungiu má dynamický styl vyprávění i když rozumím tomu, že ne každýmu sedne pozorovat přes dvě hodiny chlapa a jeho "rvačky" se situacema i svými zásadami, může to na první pohled vypdat že se nic neděje, ale ono se děje kurva hodně. (14.07.2016)

Nějak se s tou rumunskou novou vlnou nemůžeme domluvit. Vadí mi, že se opět film stává filmem v poslední třetině, kdy předtím je jenom expozicí bezútěšných vztahů a poměrů v současném Rumunsku. A to navíc nasnímaných syrovou, civilní metodou s pramálem záchytných bodů, kdy zaujetí udržuje v zásadě akorát příslib závěru, kde se vše zaonačí. Tato metoda sice má své perky, zde se zúročující zejména ve scénách hrůzného vztahu mezi protagonistou a jeho manželkou, nicméně díky ní postrádá každá scéna cokoli více, než jen onen první plán, kdy si dva pindižvíci předávají informace, které se nám budou hodit v závěrečném rozhřešení (které naštěstí v zásadě ani nepřijde, což je naopak docela fajn). Navíc mi přijde, že se současná rumunská kinematografie plácá v neustále tom samém marasmu "zoufalí, pitomí lidé v zoufalé, pitomé zemi" a vlastně se nikam nevyvíjí. Čímž vlastně ten film obloukem tematizuje sám sebe. No není to sranda? No právě, že moc není. (20.07.2017)

To co tady řekl kamarád a kolega Enšpígl o tomto filmu je vlastně něco, co mi dokonale sedí k současné rumunské vlně. Rumunské filmy jsou aktuálně strašní šmíráci. Kamera se tu nalepí na záda fotra, kterému přepadnou někde v parku dceru zrovna v momentě, kdy ji násilím chce naroubovat na anglickou školu, aby vypadla z Rumunska a tak dělá, co může a co umí, aby se to opravdu uskutečnilo. Emoce z neustále se kupících problémů stříkají ze všech směrů a divím se, že starej fotr si během filmu nevystřelil pro klid duše mozek. Můžete tedy počítat s tím, že je tento film dost kritický k současnému Rumunsku, na což já jako divák Rumunska neznalý, rád slyším a jsem rád, že se také něco zajímavého dozvím o Rumunsku. Obrovské štěstí tohoto filmu je námět, jeho průběh, ale i délka, která konečně nehraničí se třemi hodinami, což jsem u Rumunska za poslední léta párkrát také zažil, a že je i na co koukat, protože mladá Maria Dragus ve své roli jednoznačně se svým otcem obstála. (30.06.2021)

Filmová výzva 2018 . Rumunsko. Rumuni a Cristian Mungiu opět zazářili. Výborně vystavěný a nasnímaný příběh, který jednak tepe rumunskou realitu dnešních dnů, ale současně prostřednictvím dlouhých a chytře promyšlených dialogů klade řadu zásadní otázky pro jedince, ať žije kdekoli. Za doslova mistrnou záležitost považuji rozhovor Romea a jeho matky o tom, kam se má ubírat život Romeovy dcery. Rumunština mi opět připomenula, že se jako románský jazyk hodně podobá francouzštině a italštině. (13.05.2018)