Žena pod křížem

Očekávajíc ryzí charaktery a vroucí srdce v proletářské rodině a povrchní život plný laciného pozlátka a falše v rodině buržoazní, byla jsem mile překvapena neočekávaným vývojem událostí. Film se nijak nevymyká průměru a standardu doby, pokud se týká hereckých výkonů, či řešené problematiky. Ovšem překvapivě "chudoba, která cti netratí", zde čest ztratila během pár dní poté, co si syn přivedl bohatou nevěstu, s jejíž očekávaným věnem se to ukázalo být jinak, než ženichova matka a i on sám počítali a tak se nevinná, zamilovaná dívka dočkala pouze hrubosti, nočních toulek a pochopitelně i z nich vyplývající nevěry manžela. Její sestra provdána na počátku z menší vzájemné vášně za vyzrálého, zajištěného advokáta se dočká slušného zacházení, úcty a lásky, kterou upřímně opětuje. Vedlejší linie s milostným vzplanutím nevlastného syna k "macešce" je možná zbytečnou, pokud nepočítáme její pozoruhodné obsazení, o kterém se zmiňuje v komentáři Marthos. Důvod ke shlédnutí filmu tak spatřuji zejména v odvaze porušit očekávanou dějovou linii a v příjemné a vcelku i poučné atmosféře příběhu dvou sester. (12.12.2010)

Vývoj postav a jejich nahodilé charakterové lámání se nedávají smysl a dokola omílané téma vdavků a naivní zamilovanosti nic nového nenese, ale ty perly, co tady zase padají... „Prosím tě, Petříčku, odpusť mi to, já jsem takové ubohé lidské telátko. Já už to víckrát neudělám.“ Ferbasová, "žena démon, ďábel, bestie a upír", je slunce prvorepublikových braků prorostlých dekadentními incesty a dvojsmysly. „Petříčku, prosím tě, našupej mi. Namel mi, namel mi, co se do mě vejde!“ - Fenomenální! (05.11.2015)

Věru Ferbasovou ve filmech nemusím obecně, ale tohle je opravdu vrchol hlouposti. Myslela jsem, že horší film než Madla zpívá Evropě u nás vzniknout nemohl, ale to jsem se hodně mýlila. Celou dobu jsem nepochopila, jestli se dívám na komedii nebo tragédii. Teatrálnost a útrpnost Heleny Bušové byla prostě nesnesitelná, stejně tak přidementnělá Ferbasová. Rozhodně si nemyslím, že bylo v té době normální, aby herci hráli takovýmhle hrozným způsobem. Ve stejném roce vznikla například Bílá nemoc a z komedií Mravnost nade vše, kde sice taky hraje Ferbasová, ale když tyhle filmy postavím vedle sebe, tak rozdíl je do očí bijící. Žena pod křížem je vrchol dna. Jsem zvyklá, že staré české komedie bývají naivně přihlouplé, ale tohle je vážně moc. No a ten konec (SPOILER), kdy mladý lékař obdivuje statečnost zotavující se ženy, která se právě pokusila o sebevraždu ;-D To snad ne!! Ten to asi chudák taky nebude mít v hlavě v pořádku. (12.12.2010)

Červená knihovna naruby. Náhoda? Omyl? Bůhví, jak a proč se Slavínský dopustil této pozoruhodné seance, otázkou zůstává, zda diváci v kině tehdy vrhali nenávistné pohledy na filmové plátno v domnění, že tvůrci zradili veškeré kánony románové literatury. Předmětem překvapivého scénáristického vybočení je odmítnutí mladé dívky, budoucí dědičky průmyslového impéria, stát se ptáčetem ve zlaté kleci: hrdinka volí jinou cestu ke štěstí, jakýsi riskantní experiment s příslušníkem protilehlé společenské kasty, obhroublým sazečem bez citu. Přestože obě linie nakonec podlehnou poněkud banálnímu vyvrcholení, jež má na svědomí rafinovaná osnovatelka lidských příběhů Maryna Radoměrská, jakási předchůdkyně Danielle Steel, nelze filmu upřít jistý ironický nadhled i cit pro vystižení nuancí v mileneckých a manželských vztazích. Vedle Heleny Bušové, Věry Ferbasové či Raoula Schránila nelze neupozornit na zjevení teprve dvacetiletého Herberta Loma, budoucího komisaře Dreyfuse ze série filmů o Růžovém panterovi. Zda si tehdy autoři tohoto drásavého neklidu v čele s dravcem Slavínským skromně a nenápadně vystřelili sami ze sebe, je skutečně asi už jen ve hvězdách. Život je plný poťouchlostí. (20.06.2009)

Nezvládlý pokus o zesměšnění hodně pokleslého melodramatu, v níž Věře Ferbasové (i když z jejích úst vyslovované - Jsem žena upír, jsem žena démon... zní vtipně a mile) její masochistická přání nikdo nesplní (její touha dostat na zadek je opravdu nahlas vyslovováno neuvěřitelně často). Za určité pozitivum považuji obsazení Evy Vrchlické v roli ziskuchtivé matky (kupodivu Slavínský nevyužil ku prospěchu věci svou oblíbenou Nedošínkou) nezaměstnaného sazeče, role ji padla a škoda, že ji český film téměř neznal. P. S. Pozorný divák si jistě všiml, jak Věra Ferbasová se pere se svým nevlastní synem oblečena do krátkých kalhot a poté utíká po schodech v dlouhých. (13.12.2010)