Louisa na pobřeží

Nesmírně poetický film s kongeniální meditativní hudbou. Působí až terapeuticky uklidňujícím dojmem, zvlášť v kontrastu k šílenému shonu moderní doby, který je v něm pro srovnání také naznačen. Nenápadně podaná laskavá moudrost stáří ve smířlivém ohlédnutí za postupně se uzavírajícím životem. Možná i k hlubšímu pochopení tohoto snímku je také třeba životně dozrát. (23.10.2020)

Z ryze animovaných filmů jsem dosud viděl jen ty pro děti. Tímto snímkem jsem to alespoň částečně napravil. V první řadě zmíním fantasticky dobrou kresbu, která je v souladu s duchem příběhu. Jinak je to zajímavé zamyšlení se nad životem svým, bilancování, ale i nad stářím obecně. Myslím, že senioři by film měli vidět především. (01.10.2020)

Krásný melancholický příběh o stáří a samotě. Hezky namalováno, krásně nasnímáno. Celou tu necelou hodinu a půl jsem se u tohoto animovaného filmu kochal a bylo mi u něj tak jako, lidsky, hezky. Tak moc hezky, že mě místy rozklombil k ospalosti. To ale v případě tohoto filmu není důkaz nudy, ale důkaz melancholické dokonalosti. (14.01.2021)

Popravdě, ačkoliv se to snažilo jako že o radost ze života, stejně mi to přišlo celé až moc nihilistické. Jsou tam různé odkazy protikřesťanské (příjezd k babičce, zahrádka u kostela na hřbitově), které mi přišly zbytečné, pak je tam sice kritika moderního kultu mládí, ale podaná až moc zjednodušeně přes ty fotky v časopisech, a vlastně ani nevím, jestli pan nebyla lesba, jak je to tam tak divně podané. Četl jsem knížku od Mary Westmacotte (alias Agathy Christie) s názvem Já nebyl u tebe, když začínalo jaro, jež je také o ženě, která ztvrdne na jednom místě a musí se nad sebou zamýšlet. Jenže tam to skutečně jde do nějaké hloubky, tady jsme se jen dozvěděli, jak je fajn zapomenout na manžela a své děti (!). Což mi přišlo už za hranou a hodně sobecké. A pokud mne tvůrce jako diváka zásobuje takto povrchně, nevěřím mu ani ty hezké kulisy přímořského letoviska v zimě (v reálu je to depka a okna jsou přebitá prkny, aby tam nikdo nelezl) a nevěřím mu ani tu výpověď, protože mi toho o Louise nic neřekl. Btw, co jedla, než odešla bydlet na pláž, ty tři dny bouře? A kde brala vodu? (28.12.2022)

Moře i pláž letoviska si konečně mohou zase na nějaký čas oddechnout. Léto je na samotném sklonku a perón nedalekého nádraží opouští poslední vlak. Vylidněná pláž se s příchodem podzimu noří do melancholické nálady. Opuštěné pobřeží však nezůstává zcela osiřelé a jeho zimní spánek bude sdílet Louisa se svým novým čtyřnohým společníkem. Poeticky-meditativní příběh režiséra i scénáristy J.-F. Laguionieho okouzlí svou atmosférou a zahřeje u srdce. (01.06.2018)