Le Mélomane

Jeden z prvních trikových filmů Georgese Méliese (byť zde ještě rezignuje na něco jako děj) a zároveň dosud jeden z nejlepších krátkých filmů, které jsem zatím viděl, vtipná a vizuálně precizní metafora vztahu umění a nechápajícího lidstva a podobně. http://www.youtube.com/watch?v=bpUg7p_JTPc (30.03.2009)

Tentokrát si pan Mélies hraje s elektrickou energií, tedy sloupy. Je možné, že již v té době byli? V pozadí je něco jako měsíční krajina a ona na dráty hází svoje hlavy, které neustále něco dělají, vyjadřují nějakou mimiku. Zajímavé co v té době bez pořádného střihu dokázal. Tentokrát poté, co ztratí hlavu, tak je to lépe začerněné, takže můžeme za těch pár let vidět určité zlepšení. Technika postupovala mílovými kroky, tedy spíše to, že dal tmavší zadní prostředí. Na konci mě učarovaly dívky, které jednaly na jeho dirigentský popud. Celé je to nádherně natočeno a zpracováno. (01.10.2008)

Meliés si opět hraje se svou hlavou. Tentokrát je to na notové osnově kde ji dohazuje, následně jen přidá jakési tyčky a dostane toužebné noty. Na konci se z něj stává legračně poskakující dirigent, který nutí přítomné ženštiny zpívat podle něj. (28.03.2004)

"Ut ut re si ut re." Vyskládat tento notový zápis svými hlavami nebyl pro mistra Mélièse žádný problém. On měl vždy dostatek hlav v zásobě a vyváděl s nimi neuvěřitelné kousky. Z toho člověka nadšení vyzařovalo takovým způsobem, že jsem si rovněž utrhnul hlavu, ale když mi po pár dnech nevyrostla nová, tak jsem si ji zbaběle nasadil zpátky. (15.12.2016)

Mít tak Meliésovu hlavu, klidně by mi stačila i jedna, né hned sedm... Okamžitě bych ji vyměnil za vlastní, přenesl bych se i přes tu vlasovou insuficienci, neb obsah té koule by ji bohatě vynahradil. Anebo když už to nejde, škoda, že neprozradil, kam na ty nápady chodil, taky bych si pro hrst došel, s kolečkem... (27.10.2012)