Cesta utrpení

Steven ''pakoblížek'' Seagal se už 15 let z ničeho nepoučil. Nezhubnul, nesehnal kloudnýho režiséra a opět si napsal naprosto stupidní scénář, ve kterém se snaží filozofovat o světovém míru a důležitosti bojového umění, lásce k bližnímu svému a bůh ví co všechno Steven ve filmu ještě miluje. Sice ta bečka občas máchne rukama a sem tam s někým opravdu mrdne o zem, jinak se opět koukáme na záda o šedesát kilo lehčího kaskadéra, na cákance digitální krve a to je všechno. Jestli tohle ten namachrovanej pekáč ladil ve střižně rok a půl, začínám se děsit druhého Nica. Seagal dávno rezignoval na jakoukoliv snahu objevit se v něčem, kde si z něj půl planety nebude dělat prdel. Je ovšem šílené, že tahle blitka je po deseti letech to nejlepší co natočil, finální souboj trochu připomíná starý časy, kamera ujde, Kat Ingkarat je neskutečná roštěnka, jako při tý lesbický scéně v klubu jsem se konečně probudil z letargie a co je asi nejlepší, že se to odulé postarší prasátko konečně na žádnou mladou Vietnamku nevrhne jak megalodon na makrelu. Co se ale s tímhle chlapíkem stalo, to si láme hlavu asi hodně lidí. Jeho filmy do roku 1997 neměli prostě chybu. Nečekám už nic.35%. (08.12.2018)

S jistou znalostí kontinuity Seagalovy tvorby musím říct, že jde o jeden z jeho nejlepších filmů poslední doby a bulharské produkce mohou být zapomenuty. Vím přesně, proč tohle Seagal natočil, zapadá to přesně do jeho světa, má to v sobě odkazy k jeho raným dílům, jen místo tehdejší syrovosti se tentokrát vydal meditativnější cestou s až snovými a mystickými záběry - což se mi líbilo, film to povýšilo a hodně jsem to ocenil. Samozřejmě, že o ty souboje tady vůbec nejde, a možná schválně jsou natočené sice profesionálně a zručně, ale až sebeparodicky (a cíleně, viz ty přehnaně digitální cákance krve), takže naprosto chápu, proč mému synovi přišel film jako komedie. Jenže za vší tou zábavou leží skutečně poselství o tom, jak jsme si zkazili svět tím, že to, co dřív sloužilo dobru věci, jen zneužíváme - a nejde jen o čínské kung-fu. Občas je to přitažené za vlasy (scéna matky dcery s leukémií), ale nakonec jsem moc rád, že jsem to viděl, protože ta snaha o pozitivní a duchovní náhled na svět z toho sice naivně, ale optimisticky trčí, a já osobně mám raději optimističtější náhled na svět a na život. No a navíc tady zazní hned tři Seagalovy písničky, z toho jeho blues-jazzová verze Blue Suede Shoes pod názvem BBQ pod závěrečnými titulky. (29.04.2019)

Asi z nostalgie nebo prostě jen díky faktu, že optika na filmy SS (které dosáhly toho největšího dna) je pokřivená, ale dávám nadprůměr. Je to cca poprvé po patnácti letech, co jsem neměl chuť film vypnout během prvních deseti minut. Vše je křišťálově jasné (žádné drama ani spletitý děj) a proto se lze soustředit na vizuál. A v tom si dal někdo sakra záležet. každý záběr je cíleně vymodelovaný (jako artové cvičení) a i když Steven Sádlo zahodil Aikodo, které proslavil a máchá rukama ve stylu kung-fu, je to normálně koukatelné a díky tomu, že se nešetřilo CGI krví, nevypadá to jako pohádka pro malé děti. Netvrdím, že to není užvaněné a polovina není jen pozérská šaškárna. Tvrdím jen to, že je to jeho první koukatelný film po sakra dlouhé době, který nepůsobí vyloženě trapně. (27.10.2018)

Domestikovaný Rumun Steven Seagal dostal po 15 rokoch opušťák zo Zeme zasľúbenej a natočil film (ku ktorému si sám napísal scenár) v exotickom Thajsku. Ako by to nestačilo, rozhodol sa, že okrem klasických bojových a krvavých scénok musí divákovi ponúknuť niečo navyše. A tak z 85 minút (vrátane záverečných titulkov) dobrú hodinu Steven len posedáva a filozofuje nad nesmrteľnosťou chrústa, zmyslom kung-fu, alebo neviem čoho. No, aby som to skrátil, bolo to proste nudné, ale vďaka exotickým exteriérom aspoň vizuálne prívetivé. Nad obligátnu hviezdičku to však nevydalo ani tentoraz. 20 % (25.11.2018)

Sádelník si pořád jede to svoje. Podle nadějnýho traileru jsem doufal (marně), že dostanu něco víc než je současný standart Svatého Štefana, ale to jsem doufal zbytečně. Trailer je opět totální fake a bylo do něj dáno veškerých deset minut akce v tomto (bez titulků) zhruba osmdesátiminutovém filmu, který je z větší části o Seagalově meditaci, hromadě jakoby smysluplných ale vlastně nic neříkajících keců. Akci tu vyplňují dvě opravdu mega trapné přestřelky a pár typických bitek ve stylu sádelníka let minulých, kdy jsou opět prostříhané už klasicky tak, že jsou v nich vidět jen nohy a záda Stevova dubléra, ale to není nic co by mě mohlo překvapit. Kurwa sádlo a tohle jsi ladil více než rok?! No snahu ti neberu a ty vyzvání k tanci a hra v sedě (jak jinak) na kytaru ti jdou dobře, ale někdo naivní si třeba mohl myslet, že máš ještě na víc...Hmm tak holt definitivně ne. Výsledek je bohužel v tomto případě úplně stejný jako u za týden slepené sračky. Bohužel....15% (07.10.2018)