A Plastic Ocean

Dokument je podobný jako titul Oceán plastů (Francie, 2009, dokumentární). Po devíti letech se situace díky reklamnímu triku o rozložitelnosti plastů v oceánech ještě zhoršila. Dokumenty o oceánu mě moc nebaví, ale tento šokující dokument funguje spíše jako osvěta. Oslovil tolik lidí , kteří se domnívají , že na další generace se můžeme vykašlat jen proto, že mikroplasty v oceánu ohrožují je samé a jejich děti. Je to další náznak toho, že neregulovaný kapitalismus je sám sobě nebezpečný a je nás a planetě již moc. A příští rok přibude dalších 200 miliónů lidí. Příští světová válka má být prý o jídlo - pokud se jí s těly plnými toxinů z mikroplastů, barviv z šatů apod. z moře dožijme. Řešení pochopí i člověk s IQ mořské želvy , která nemůže plavat, protože jí v žaludku nadnáší plasty - neházejme plasty do oceánů (daň na plasty, zálohování, dotace na recyklaci...). Dojímací závěr keců světových celebrit k lepším zítřkům a nesnesitelně přesládlá píseň naznačují pokračování dalšího, ještě děsivějšího dokumentu za dalších 9 let. (17.05.2018)

I když by mi v některých částech, možná vyhovovala jiná forma, myslím, že hlavní poserství tohohle dokumentu je dost jasný a naléhavý. Jsme hovádka... Přes bžilióny tun naskakující s každou vteřinou dokumentu, pro mě ale bylo asi nejdůležitější zjištění, že jsme hovádka, který dokážou v Kanadě vymyslet ultra-mega-oheň rozkládající vše na samotnou podstatu - aether či chcete-li apeiron. Že na Haiti můžu vyměnit bordel za uhlí nebo že, když si budu chtít v Německu koupit krabicák, můžu posbírat na ulici pár petek a zanést je do Lajdlu. Že na světě jsou blázni, který den co den sbíraj slepicje plný plastů, blázni, který udělají maximum pro to, aby se jedna kareta mohla v klidu vyprázdnit. Jako nenapravitelnej idealista jsem v tom všem zkrátka zahlídl naději, což asi pan režisér chtěl a já mu za to děkuji. :) (03.01.2019)

K dokumentu o tak závažném a mně blízkém problému jsem měl velké očekávání. Marketing takového rozsahu jsem u dokumentů neviděl už dlouho, tak to přece musela být pecka. Po konci snímku jsem si však uvědomil, že jsem se nedozvěděl nic nového, co se této problematiky týče jsem viděl už mnohem působivější a přesvědčivější záběry a docela jsem se nudil. Což mě tak mrzelo, když se jedná o téma, kterým se zabývám téměř každý den. Film negraduje, je těkavý, přebíhá z místa na místo a nechává nedořešené otázky, opakuje furt to stejné dokola, všechny pokusy o citové působení jsou chabé... A já celou dobu jen vzpomínal na bravurně natočený a dokonalý Before the Flood od DiCapria, který by měl lidem z Plastic Oceanu asi trochu více objasnit, jak udělat dokument, kterým se hýbou masy. (28.08.2018)

Predstavy o tom, že plastové tašky a obaly nahradia papierové nie sú reálne, lebo papier nie je vôbec odolný. Vystlal som kôš v kuchyni papierom, namiesto plastovej igelitky. Po 4 dňoch, keď bolo treba kôš so zbytkami potravy vyniesť sa ukázalo, že papier sa roztrhal a čiastočne rozpustil, čo spôsobilo, že steny koša boli úplne celé špinavé a zvyškami vlhkého papiera sa živili nejaké larvy. Odvtedy dávam do koša vždy len plastové igelitky. Chcel by som vedieť, koľko by vážil celokovový notebook a skúste vyrobiť trebárs papierový vákuový obal. Plasty nás raz asi privedú do hrobu, ale ak by sa dnes prestali vyrábať, nemáme adekvátnu náhradu. (18.04.2018)

„Teprve až pokácíte poslední strom, až otrávíte poslední řeku, až ulovíte poslední rybu, přijdete na to, že se peníze nedají jíst," prorokovali indiáni kmene Cree už více než století nazpět. Takových snímků vzniká příliš málo, zájem o ně je pramalý, zatímco stupidních blockbusterů je jako těch plastů a kina mají plná. Svět se v prdel obrací, ale já chci poděkovat za každý takový film, jen houšť! I kdyby nahlodal ke změně jen hrstku diváků, hrstka k hrstce... 5 *****. (29.04.2019)