Icarus

Vlastně jsem byl překvapený, jak to začíná jako něco úplně jiného než jsem čekal. Postupně jsme se však propracovali k tomu, co mělo být hlavním lákadlem. Určitě to stojí za podívání kvůli zajímavému námětu, ale nemůžu se zbavit dojmu, že to mohlo být mnohem zajímavější, protože to nepřidalo žádné nové informace navrch k těm, které jsou všeobecně známé veřejnosti. (04.11.2018)

Který dokumentarista by nechtěl zastupovat a mít bezprecedentní přístup ke sportovnímu "Snowdenovi naruby", že? A Fogelovi jeden takový spadl do klína, což mu poněkud narušilo původní směřování dokumentu. A právě zamýšlený koncept "kterak se za rok profi vedeného dopingového programu (ne)zlepšit a přitom ochcat veškeré top antidopingové testy" bych viděl raději. On tu sice je, a ne málo, ovšem vyšumí do ztracena. Není to však Fogelova chyba, musel by být blázen, aby nastalou situaci nevyužil. Dojíždí však na nemlich to samé, co dokument o Snowdenovi. Zachycuje a přináší totiž informace, které v době uvedení již nemají co nového nabídnout. Veškeré závěrečné reporty vyšetřovací komise, investigativní reportáže NY Times, Guardianu apod. už to pokryly tak dobře, že zde nic nového nezazní. A Fogel si to měl uvědomit a spíše se zkusit dostat Rodčenkovi pod kůži, k tomu nikdo druhý nebude mít takovou příležitost jako právě on. Což se ovšem nestane a ani jednou na něj nenahlíží jinou optikou než sympaticky svébytného svéráze. Dále zarazí, že pokud je pravdou, že mu byl Rodčenko dohozen dávno před oním výbušným dokumentem od ARD, tak proč vůbec nejde po tom, jak a proč se to o něm ví (vezmeme-li navíc v potaz, kdo a za jakým účelem mu ho dohodil). On vůbec Fogel postrádá investigativní tah jít po čemkoli nad rámec očividného, zabrousit pod povrch. To je ostatně i důvod, proč by mu již zmíněný původní koncept "dopingového Supersize Me", kde by středobodem zájmu byl právě on, seděl o poznání více. (27.01.2018)

Parádní dokument o dopingu.Začátekt to jsem si pochutnával pomalu na steroidech,který se věnoval cyklistice,kde byl samotný Bryan Fogel,který je amáterským cyklistou a který sám použije zakázané látky.Tohle byla doopravdy paráda,která měla všechno.Osobně musím říct,že dokument je i slušně napínavý,kdy ani nevím co bude hned za pár minut.Pomalu by se s nadsázkou dalo říci,že i akční,jestli tohle či ono nevyplave na povrch.Pak samozřejmě je tu asi jedna z největší postav celého dokumentu a pomalu světa sportu.Samotný doktor Grigory Rodchenkov.Zábava by s níma byla,ale rozehraje se hra,která by ani ve špinoážním dramatu nesahala po kotníky jako zde.Pomáhá tomu i zde velmi skvělý střih,který nepřebíhá od tématu a slušně se drží dokumentární složky.Osobně ke konci už to malinko ztrácí dech v tom celém Ruském spektru,který už malinko hraničí se zpravodajstvím,ale obsahově jsem dostal vcelku mnoho.Občas by jeden kroutil hlavou jestli je to vše možné,otazníků je zde víceméně taky dost,ale jako dokument o dopingové sféře paráda. (20.03.2018)

Během sledování se mi několikrát vybavil podobně střižený dokument se Snowdenem, který taky doplatil na to, že se postupem času začal věnovat novým zajímavým věcem absolutně nezajímavým způsobem. Navíc s tím vším přichází s křížkem po funuse. Vlastně je i škoda že Fogel na Rodčenka natrefil v "té" době. Protože ten původní zaměr dokumentu by mě zajímal mnohem víc. (30.03.2018)

Moc pěkné zpracování toho, co se vlastně při dopingovém skandálu stalo. To je prostě Rusko. Měl jsem tu čest a četl jsem všechny díly Solženicynova Souostroví Gulag, takže mi tohle ani moc nepřekvapilo. Od druhé světové války Rusko/Sovětský svaz nikdy neuznali vinu za nic. Oni jsou neomylní, kritika se nepřijímá. Doufám, že se jednou dožiji toho, že prezident Ruska prohlásí, že něco posral, to pak Rusko konečně nastoupí na dlouho očekávanou a bolestivou léčebnou kúru. (25.03.2018)