Nemilovaní

Obrovský kus úspěchu tohoto filmu dělá hudba, je podobná Puškinovým básním, na povrchu jednoduchá a něžná, uvnitř sálající spalujícím žárem emocí. Skvěle napsáno, zahráno i zrežírováno. A ten dlouhý záběr z okna rekonstruovaného bytu hned tak nevytěsním, filmařské blaho. Snímku se podařilo zkombinovat ruské a francouzské pojetí naprosto úžasným způsobem, klenutá ruská stavba příběhu spolu s vypravěčským umem francouzských filmařů, dokonalý vizuál a sonda do současné ruské společnosti, to vše tvoří kompaktní celek, který je možno pouze obdivovat. (26.09.2020)

Takto si tu žije kopec ľudí. Náhrada za ozajstný život výmenou za ten zaujímavejší v mobiloch. Tam je všetko rýchle, meniace sa a tým aj vizuálne, aj preklikávajúco virtuálne vzrušivé. Stačí sa pozrieť, čo robia ľudia na zastávkach, v kaviarňach, v hromadnej doprave najradšej: čumia a ťukajú do displejov. Život bez nich preto mnohým pripadá nevzrušivý a nudný. Pekelne dlhá je i doba tehotenstva, tobôž v prípade neplánovaného. A kto sa má tak dlho, sústavne a starostlivo starať o ten nesamostatný vrieskajúci uzlíček? Keď trochu podrastie, hádam sa postará aj sám. Už aby vyrástol a mohol ísť na intrák. Veď rodičia sú stále mladí a chcú si ešte čosi užiť. Či vo vzťahu, v práci alebo voľnom čase. Multi doba prináša multi riešenia. Vzťahy sa rozpadajú, rozpadnuté sa nanovo spájajú. A deti? Niekedy si idú jednoducho svoje. Ak majú pocit, že rodiča ich majú na háku. No náprava sa nekoná. Je neskoro. Atomizovaná rodina sa ešte viac odcudzuje za stále novými múrmi nekomunikácie, odcudzenia, hádzania viny na druhého a smiešnej márnomyseľnosti užívania si výlučne vlastných radostí. Rovnako mužskej ako aj ženskej. Bez potreby toho druhého. Ale čo tak reštart? Povedzme, náhradný potomok. Toho je možné, ak to ešte ide, odložiť do ohrádky, nech si tam vrieska. Aby z neho mohol vyrásť pokračovateľ opakovaných výchovných zlyhaní a ignorácie. Zvjagincev v dlhých uhrančivých záberoch lužného zimného lesa, sídliska, periférie Moskvy, priestoroch opustenej budovy, totálne zabordelovanej márnice či smutné odťažitých panelákových bytov podtrhuje hlavné myšlienky zase na výbornú. Hoci tentoraz trochu viac polopate. (02.05.2021)

Najnovší počin ruského režisérskeho maestra Nelyubov bude zároveň jeden z jeho najlepších. Prešpikovaný odkazmi, alegóriami, symbolizmom a, prirodzene, kritikou etabluje portrét džungle zvanej Rusko a rôznych aspektov života v nej. Je to drsná cesta drsným prostredím, kde život nemá veľkú hodnotu, z pohľadu nielen dvojice manželov (ktorí sú obaja pravdepodobne chorí na hlavu, rozumej dnešný bežný človek), kde každý záber/situácia má svoje miesto a opodstatnenie, aj keď som bol spočiatku skeptický, najmä prvých 50 minút. Z technickej stránky ťažko niečo vytknúť, AZ má všetko pod palcom bez akejkoľvek chybičky, znovu sa spolčil so svojim dvorným kameramanom Kričmanom, s ktorým neprestajne vytvárajú slová pomocou obrazu, vizuálne podmanivého, doplneného o takmer neexistujúci, pár skladbový, nevýrazný, opakujúci sa, nerezonujúci soundtrack, čo nie je v jeho filmoch úplnou raritkou, skôr bežnou praxou. No nič, som zvedavý, čo bude nasledovať ďalej, snáď sa to dozvieme už čoskoro. --- (11.6.2018) (12.5.2019) (26.5.2019) (4.5.2021) (3.6.2023) (26.05.2019)

Vynášeno do nebes a papírově perfektní film. Těšil jsem se a to jsem neměl dělat, ve výsledku jde o "obsahově" nevyužitý potenciál, který i přes syrovost a reálnost prostředí schází mnohé. Zásadní problém vidím v nedostatečně prokresleném otci, jeho nevěře i občas uměle vloženému prvku závislosti na sociálních médiích, která nemá tu potřebnou pointu. (22.01.2018)

Několikrát jsem při filmu usnul, ale nebylo to vždycky jen kvůli nudnosti filmu, nýbrž únavou. Nemám moc rád filmy, kde se nic nevyřeší a zbytečně diváka hodinu napíná a snaží se vytvářet nějaký příběh. Velmi zajímavá je zde ústřední dvojice. To jsou opravdu rodiče, které bych nikomu nepřál. Nejlepší scéna je ta, když fotřík Boris "uklidí" svého synka do postýlky, protože ho ruší při zprávách, absence jakéhokoliv citu je tu neskutečná. (24.07.2018)