Roma

Dva pohledy a dvě strany mince. Roma je bezkonkurenčně vypiplané a zrežírované dílo, které nemá, nejen na Netflixu, obdoby. Ať už se komukoliv nelíbily Cuarónovy starší filmy, tuto objektivní jistotu popřít nelze. Tenhle Mexičan je mistr režisér a pokud se takovým nebudou přiklepávat autorské projekty, je s filmovým světem něco špatně. Já osobně jsem velký fanoušek Alfonso Cuaróna, ale nyní přijde ta druhá strana mince. Vězeň z Azkabanu je můj nejoblíbenější HP a Potomky lidí s Gravitací jsem si hrozně moc užil, jenomže z jeho předchozí mexické tvorby jsem neviděl vůbec nic a ani příliš nechci, rád bych aby zase natočil něco divácky stravitelnějšího, alespoň trošku. A nyní se po pětileté odmlce opět vracíme k jeho, možná spíše artovějším, počátkům. Roma není zábavný film, což je předem identifikovatelné a proto si ho spousta lidí ani nepustí. Jinak by tu ani náhodou nemohlo viset hodnocení přesahující 80%. Roma je tíživé komorní černobílé drama, na které se člověk musí správně naladit a jedině proto to může fungovat. Neříkám, že jsem nikdy nic podobného neviděl, ostatně taková pár let stará Nebraska je tomu velice podobná, ale zkrátka moje filmové vnímání není zatím až tak rozvinuté, abych si dokázal užít Romu. A u toho bych skončil. Pokud se film probojuje do hlavní kategorie Oscarů, jistě ji vyhraje stejně tak, jako nepochybně tu cizojazyčnou. PS : Kdybyste někdo ani po zhlédnutí filmu jako já netušili, proč se film jmenuje Roma, tak se jedná o čtvrť v Mexico City. (17.01.2019)

Zvukomalba. Nebo snad sonorama světa Cuarónova dětství. Po úspěchu Gravitace mohl natočit cokoliv jen chtěl - a taky natočil. ___ Skromné a zasněné vzpomínání na malou velkou hrdinku. Vrátil se, vzdal jí hold a natočil velký film, který se neomezuje jen na vlastní příběh, ale nabízí unikátní estetický zážitek a také reflexi nerovností a jiných bolestí světa, který s nimi ale nepřestává být krásný. Co záběr, to radost. Klid, který nepozorovaně a pravidelně přechází v bouři - jako nepředvídatelný oceán (což je slovní obrat, který je snad odpustitelný jen pro jeho odkaz na konkrétní scénu snímku). __ Vrátit se do dětství a vzpomínat na stáří. Poslouchat zvuky sousedství, města, luk. Vyzrálá a nikam nespěchající nostalgie jako prase. Dík. (31.01.2019)

Ráno jsem vstal, nasnídal se, spláchnul ranní hygienu, poseděl si na záchodě, kouknul, jak čilí osmáci zase prokousali kus svého obydlí, a vrcholem dopoledne pak bylo vyvrtání dvou děr na pověšení obrazu. Nechce o tom někdo natočit celovečerní film? Název nechám na něm, ulici klidně prozradím. Opravdu nechci být zlý, chápu, že se mexický tvůrce Alfonso Cuarón vrací ke svému dětství, k rodnému jazyku, k meritu věci. Ovšem mě ta jeho cesta minula. Dokážu pochopit, že nosným tématem je úděl ženy a její síla, když se zrovna nedaří, jenže ke mně ty emoce nedoputovaly. A to jsem se na nejnovějšího Cuaróna díval s ženou, které rozhodně není dvacet, má děti a rozhodně neulítává na Avengerech. Jsme v Mexico City, Cuarón stejně jako jeho souputník Alejandro González Iñárritu v Amores Perros zachycuje jeho náladu a atmosféru, ač zdaleka není tak zemitý a drsný. Nikam nespěchá (asi jako služebná s úklidem), vše si pečlivě předchystává. Jenže počáteční nevlídnost pokračuje a pro mě osobně děj nijak nerozpohyboval. Sledovat denní úkony a rituály velké rodiny mi nevadí, pokud NĚCO. A to NĚCO rozhodně nepřišlo ani s partnerskými otřesy pánů domu, ani s nečekaným těhotenstvím hlavní hrdinky-služky. To, jak režisér (a zároveň kameraman) pracuje s obrazem a jeho hloubkou, je obdivuhodné. Stejně jako zvuková stopa. Zbytek je prázdný. A nestydím se za to, že si opravdu kromě několika silnějších momentů pamatuju jen dvůr posetý psími exkrementy. Filmy o obyčejných věcech mám rád, jenže tímhle si Netflix jen posiluje artovou prestiž a tvůrci volají po umělé pozornosti. A rozplývání se diváků úplně nerozumím. Asi jsem barbar. (02.01.2019)

V zásade jeden z tých filmov, ktoré sa systematicky dostávajú pod kožu. Začína to, ako všedná sociálna dráma a postupne to prechádza do vyhrotenej štúdie ľudských charakterov a vzťahov, ktoré môžu pôsobiť ako obyčajné, ale o to viac diváka zasiahnu. Kamera je neustále v pohybe. Žiadny záber nie je úplne statický. Všetko na obraze žije, dýcha a existuje. Cuarón dostal svojho času oscara za Gravity. Toto je niekde na úplne inej planéte. Hodnotovo aj technicky. Veľmi príjemný film - v zmysle, že prekvapí a zasiahne jednoduchosťou a zároveň komplexnosťou a farbistým vykreslením charakterov - zároveň značne nepríjemný, kvôli dvojici scén - nemocnica a pláž, ktoré budú rezonovať vo mne ešte dlho. Mám pocit, že mexický režiséri sú na vzostupe. A oceňujem každý film, ktorý sa nesnaží dať vode nejakú podobu. (30.01.2019)

Běžného diváka, který při sledování filmů hledá podívanou a zábavu, Roma s největší pravděpodobností nechá chladným. Pro festivalové návštěvníky a klubové publikum ale myslím bude snímek představovat ztělesnění toho, jak má vypadat umělecký film. Podobným způsobem se natáčelo v 60. a 70. letech, kdy frčela autorská a autobiografická díla a osvícení producenti do nich bez zábran investovali. Byla to doba, kdy režiséři běžně obsazovali neherce a totéž činí i Cuarón. Nebáli se improvizace a totéž nedělá problémy ani mexické režisérské hvězdě. Roma působí civilně a věrohodně. Pravda, nejsem expert, ale atmosféra Mexico City počátku 70. let mi přijde dokonalá a podobně dokonalé je i obsazení. Castingu musel Cuarón věnovat maximální pozornost a Yalitza Aparicio služku nehraje, ona jí prostě je. Obětavá, smířená se svým postavením, lehce naivní, omámená prvním sexuálním dobrodružstvím a zmatená následným nezájmem. Její přítomnost a precizní kamera jsou největší režisérovy zbraně. Černobílý obraz odkazuje na éru evropského uměleckého filmu 50. a 60. let. V řadě záběrů mi přijde, jako bych sledoval dokument z mexického hlavního města oněch časů. Díky monumentálním obrazovým kompozicím je ideální Romu zhlédnout na velkém plátně, což se mi po dlouhém hledání také podařilo. Dokonce si dovolím tvrdit, že na malé obrazovce výrazně ztrácí. Je to pomalu plynoucí intimní snímek, který sice nemá feministické zabarvení, ale zobrazuje převážně ženský svět a ženskou emocionalitu. Celkový dojem: 85 %. (30.11.2020)